Otázka – Odpověď V.V. Pjakina 10.01.2022

Skupina na FB - V.V.Pjakin-Podporovatele

Show more

Fond konceptuálních technologií

uvádí

Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I., II. a III.

si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky,

posluchače a kolegy ve studiu.

Dnes je 10.01.2022.

Všichni se samozřejmě ptají,

co se to děje v Kazachstánu

a konkrétně Farchad Isajev prosí

okomentovat dění v Kazachstánu.

Sergej by chtěl vědět: „Soudě podle stávajících informací se odborníci rozdělili do dvou táborů.

Jedni komentujíce události v Kazachstánu říkají, že je to klasická barevná revoluce,

jejímž organizátorem bude nejspíše

americká státní elita.

Druzí předpokládají,

že je to další hra o více tazích,

aby mohla být provedena čistka podpindosníků

v Kazachstánu a upevněny pozice Ruska

před jednáním o bezpečnostních

zárukách s USA a NATO.

Tak co je to? Pokus státní elity ukázat Rusku,

že nám mohou zařídit další oblast destabilizace,

nebo se na tom více podepsaly

naše tajné služby?“

Ani jedno, ani druhé.

V čem spočívá problém všech těch

odborníků? Celého toho jejich rozkolu?

Pokud se podíváme na všechny

ty události v Kazachstánu,

tak se jedná o velice složitý

propletenec různých procesů,

které navíc někdy obsahují

i vzájemně vložené procesy.

Každý odborník v míře své zainteresovanosti nebo chápání procesů řízení

tam bez problémů může odhalit různé stopy

cizích států a jmenovitě Číny, USA a Turecka.

Může tam najít vnitropolitické zájmy.

Třeba snahu rodiny Nazarbajeva udržet se u moci

nebo pokus Tokajeva upevnit svou pozici v čele státu.

Bylo by opravdu velice směšné,

pokud by stávající hlava státu

jen plnila roli loutky a nepokoušela se prosadit jako subjekt řízení.

Hru žuzů (rodových svazků)…

Dá se tam toho objevit velice mnoho.

A s čím souvisí to rozdělení?

To rozdělení odborníků souvisí především s tím, že lidé vůbec nechápou řízení složitých sociálních supersystémů.

Nechápou, co je to konceptuální a ideologická moc, nevědí, co je to globální politika,

a z této své úrovně pak různé

ty procesy posuzují.

Je takové podobenství, kdy se několik slepců pokoušelo popsat slona.

Jeden si ohmatal chobot a řekl, že vypadá jako hadice, druhý nohu a řekl jako sloup, třetí ocas… Chápete?

A všichni současní odborníci

se podobají těmto slepcům.

Když vnitřní prediktor SSSR zahajoval svou práci, tu veřejnou i s přednáškami,

tak jsme tyto přednášky začínali frází,

kterou jsme je i zakončovali.

Říkali jsme: „Míra krvavosti nadcházejících událostí bude záviset na tom,

nakolik si všechny vrstvy společnosti osvojí

ty znalosti, které lidem přinášíme.“

V průběhu uplynulé doby se toto tvrzení potvrdilo fakticky

ze všech stran, jednoduše ze všech stran!

Co ty události v Kazachstánu představují pro celý svět?

Odkud se vzaly a jak souvisí s jinými procesy?

Tak především jsme v minulém pořadu

Otázka-Odpověď velmi podrobně rozebírali

telefonický rozhovor Putina a Bidena v souvislosti

s nadcházejícím jednáním Ruska s USA, NATO a EU.

Mluvil jsem o tom, že USA

jsou v kritické situaci,

že jsou v neskutečné časové tísni,

a tak potřebují takříkajíc „udělat tah koněm“.

V anglickém jazyce je takový ustálený americký idiom "turn the Table", převrhnout stůl.

To se nedá srovnat s tím, co někdy u nás slyšíme,

jako převrhnout šachovnici nebo něco podobného.

Ne, to je něco absolutně jiného.

Abyste ten idiom pochopili,

musíte si představit situaci,

kdy například kovbojové sedí v nějakém tom „saloonu“ a hrají karty.

A v určitém okamžiku jeden z těch hráčů z nějakých svých pohnutek najednou převrhne stůl,

na kterém jsou nejen hrací karty, ale i ty peníze,

které hráči dali do banku, hrají o ně, nebo je vyhráli,

tedy všechny ty peníze.

A tím, že ten hráč převrhne stůl, tak změní motivaci jednání všech ostatních hráčů.

Někdo sáhne po revolveru,

někdo se začne prát,

jiný začne sbírat peníze využívajíce té mely

a někdo se ze strachu snaží schovat…

Takže převrácení stolu znamená

změnu motivace všech hráčů

a okamžitou změnu celkové situace.

To znamená, že procesy, které dříve běžely, zůstávají stát stranou, protože je třeba něco řešit teď hned.

Proč o tom mluvím?

Protože po zveřejnění návrhu té smlouvy s USA a dohody s NATO, které jsme jim předložili,

jsme fakticky prohlásili, že nás absolutně nezajímá,

absolutně nezajímá, zda je přijmou nebo ne.

My jsme tak ohlásili svůj program. Ohlásili jsme základ,

z něhož budeme při své politice vycházet.

Řekli jsme, že s ohledem na NATO

se vracíme do výchozích pozic z roku 1997.

A co to znamená? Že se státy,

které vstoupily do NATO po roce 1997…

Že jejich vztahy s Ruskem se mění, protože pro nás je to, že jsou v NATO nepřijatelné.

Okamžitě to mění mezistátní vztahy, a takto je to ve všech směrech, všude, za pochodu.

Nám je úplně jedno, kdo s čím souhlasí nebo ne, tohle je náš postoj!

A my jej budeme uplatňovat.

Protože se jedná o naši bezpečnost.

Gosudar má za úkol zajistit bezpečnost našeho státu, ale ne ke škodě jiným.

To vy budujete NATO ke škodě

jiných, ke škodě Ruska.

Hodláte všichni zaútočit na Rusko,

a to je pro nás nepřijatelné.

Proto, jak se říká, se s nimi

pustíme do křížku po jednom.

Zatímco USA potřebují udržet tu bandu,

ten spolek NATO, aby zaútočily na RUSKO.

A odpovědět… Vždyť všechny návrhy Ruska jsou zcela transparentní, absolutně odůvodněné,

a pokud se to posuzuje takto,

je možné i něco odmítnout.

Co ale prohlašuje americká strana?

„Pro nás je nepřijatelné jednat veřejně.

My si budeme někde čiperně kupovat vyjednávače,

někde hrát hry s elitami, aby se vzdali.“

Jen si povšimněte,

před těmi jednáními najednou USA i jiní ve světě prudce vyostřili svou rétoriku ve vztahu k Rusku.

Jednou prohlašuje Česko, že pro něj jsou požadavky Ruska nepřijatelné, podruhé něco prohlašuje někdo jiný…

Spustila se celá lavina agresivních reakcí:

„Vy si nic takového nemůžete dovolovat…“

Pokud by USA veřejně začaly jednat

o jednotlivých ustanoveních,

ve smyslu, že by vystoupily a řekly:

„My nesouhlasíme s tímto ustanovením.“

Ale proč? To by se přece dozvěděli všichni účastníci vyjednávacího procesu, národy všech států.

A každý ten stát by tento jejich nesouhlas hodnotil ze svého vlastního hlediska,

nesouhlas USA s tou či onou událostí,

tedy přesněji ustanovením té smlouvy.

Takže co potřebují USA?

Potřebují převrátit stůl.

Potřebují, aby se všichni účastníci

mezinárodního procesu zabývali něčím jiným,

aby jejich pozornost byla upoutána něčím jiným,

aby mohly tu zveřejněnou smlouvu zamluvit.

Ale to nejdůležitější… Pokud převrátíte stůl, tak je vám asi jasné,

že potom záleží na tom, kdo rychleji vytáhne

revolver, kdo rychleji druhému dá pěstí a tak dále.

Podle toho, kdo má na koho jakou pifku

v důsledku převrhnutí toho stolu,

na základě etiky a mravnosti

všech účastníků té karetní hry.

V závislosti na tom je možné připravit člověka,

který vyhrával o všechny peníze i o to ostatní,

ať už byl jakkoliv v právu, protože teď

o tom bude rozhodovat právo silnějšího.

No a tady z hlediska vedení toho vyjednávání USA potřebovaly převrhnout ten stůl a to právě udělaly.

Udělaly to v tom Kazachstánu.

Zde je nutné pochopit jednu věc.

Proč se tak vyostřila ta rétorika a proč…

Myslím tu rétoriku všech našich takříkajíc zahraničních „partnerů“ a proč došlo k těm událostech v Kazachstánu.

Došlo k nim totiž kvůli tomu, že USA doufaly,

že přesně to samé se rozhoří v Rusku.

Teď si vzpomeňme. Zcela nedávno, před Novým rokem, přímo v listopadu, prosinci

najednou došlo k celé řadě odvolání lidí ze silových struktur.

Najednou došlo k celé řadě likvidací a zatčení různých band, bojůvek a k zabavení různých jejich arsenálů.

Přímo jedno za druhým, jedno

za druhým, jedno za druhým…

O čem to vypovídá? Vypovídá to o tom, že události

v Kazachstánu měly být doprovázeny událostmi v Rusku.

Ale v Rusku...

...to stihli, udělali, provedli čistku části „siloviků“, zlikvidovali část těch připravených zločineckých bojůvek,

zatímco v Kazachstánu prakticky

nic z toho neudělali.

Ještě je třeba zmínit, že v listopadu bylo

v Kyrgyzstánu zamezeno ozbrojené destabilizaci.

To znamená, že se všichni

připravovali, všude.

A my jsme neustále říkali, přesněji neustále jsem říkal, že bylo rozhodnuto,

že ta vakcinace, kterou realizují všichni takoví jako Golikova, Muraško, Popova a tak dále,

že už neupřednostňuje ustanovení fašistického režimu

ale rozpoutání totální občanské války v Rusku.

A teď si představte tu situaci,

kdy má Rusko začít vyjednávat

a ve stejné době vzplane konflikt

v Kyrgyzstánu, Kazachstánu i v Rusku.

I kdyby to bylo jen lokálně, omezeně, i kdyby

v Rusku byla jen jednotlivá ohniska.

Rusko by se tak muselo soustředit na své vnitřní problémy a nemohlo by pomoci Kazachstánu a Kyrgyzstánu.

Takže odtamtud by se

ty problémy rozšířily i k nám.

Dovedete si představit, jak by to okamžitě změnilo vyjednávací pozice?

„O čem chcete jednat?

Jaké od nás požadujete záruky,

když si sami nedokážete poradit

s terorem různých těch islamistů?"

Jednání vlády Kyrgyzstánu, Kazachstánu a Ruska byly zaměřeny na vytvoření revoluční situace,

aby vznikla masová nespokojenost lidí

a ten výbuch byl alespoň v určité etapě podpořen obyvatelstvem, alespoň v nějaké etapě.

To byl cíl těch vakcinátorů, jen tohle!

Jen na tom pracoval například ministr zemědělství, aby neustále rostly ceny.

Snaží se rozčílit jak zemědělce

tak i spotřebitele potravin.

A takto je možno vypočítávat

každého, co pro to dělá.

A to už vůbec nemluvím o Golikové, Muraškovi, Popové, Siluanovi, Nabiullinové, je jich tam dost a dost.

Oni vytvářeli situaci, aby bylo

palivo pro občanskou válku.

Aby až to vzplane, Rusko alespoň po nějakou dobu nedokázalo pomoci Kazachstánu.

A tam je ta situace vůbec problematická.

USA opustily Afghánistán, ale tu nestabilitu se do Ruska přesunout nepovedlo.

Už jsme o tom mluvili. Oni vytvářejí

v Afghánistánu podmínky pro hladovění,

z Afghánistánu tak začínají

vytlačovat různé...

...členy bojůvek, kteří tam procházeli stáž a pocházejí

z Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a tak dále,

aby se vraceli domů.

A Uzbekistán je fakticky jediný

nárazník kryjící Rusko.

Tádžikistán je v dané situaci

v trochu v jiném postavení…

Takže ta exploze toho extrémismu,

terorismu v Kazachstánu

měla vézt ke vzplanutí takového ohniska,

které by ISILovci a další bojůvky

z Afghánistánu z jihu

a všechna ta teroristická, banditská pakáž seskupená v Kazachstánu ze severu rozřízli Uzbekistán,

a v celé Střední Asii Sovětského svazu by tak vznikla nestabilita, která by vyvolala masový úprk lidí,

jako to bylo z Tádžikistánu

v devadesátých letech, pamatujete?

Kdy lidé odtamtud utíkali a například u nás v Barnaulu žili přímo na ulicích, protože utíkali před válkou.

A tak chtěli, aby ta masa lidí utíkajících před válkou zaplavila Rusko.

A v Rusku by byla vyvolána

další nestabilita.

Ano, zde by ta ohniska byla menší,

takže by se zdálo, že by bylo kam se uchýlit,

jenže v souhrnu by celá ta nestabilita smetla stát.

Jak si to u nás přejí všichni ti liberasti,

všichni ti probuzení „spáči“.

Jen se podívejte, jak se probudila Komsomolská pravda, jaké tam jsou reportáže.

Co v Komsomolské pravdě publikovali Koc či Vorsobin za celou tu dobu.

Jeden je proti vstupu vojsk ODKB,

druhý zkresluje skutečnost

a jednání kazašských siloviků,

kteří ve státě dělali pořádek, nenechali to rozrůst v občanskou válku

a bránili okrádání a zabíjení civilistů.

Probudili se (spáči)!

To vše bylo připravováno dávno

a pro konkrétní úkol.

A bylo to aktivováno v okamžiku,

kdy už Spojeným státům

s ohledem na nastávající jednání

s Ruskem nezbylo než převrhnout stůl,

a proto ta exploze v Kazachstánu.

Vzplanulo to tam v jediném

okamžiku a okamžitě krvavě.

Okamžitě! Povšimněte si, že nedošlo k žádnému majdanu, že nebyly žádné prapory,

nezpívaly se žádné popěvky,

nevedly se řeči o své suverenitě.

Vzplanulo to najednou a hned tekla krev.

Věděli, že na to zdrojově nemají? Věděli.

Ale v co doufali? Že Rusko nedokáže pomoci.

Ale zaprvé,

Rusko do značné míry dokázalo předejít a zabránit podobnému vystoupení, které bylo v plánu…

Třebaže jen lokálně, ale podobná vystoupení byla v plánu i tady, nenechte se mýlit,

jen se podívejte na ty informace z médií o likvidaci různých band v Rusku na konci minulého roku

a na rezignace různých lidí

ze silových struktur.

A k čemu došlo v Kazachstánu?

Přece jsme to viděli,

jak jim tam lidé ze silových struktur nahrávali, jednoduše nahrávali.

Jak mohli studenti školy pohraniční stráže

bojovat s ozbrojenými teroristy beze zbraní?

Nemají tam snad sklad zbraní?

Mají ho tam a plný zbraní pro každého studenta,

pro každého pracovníka té školy,

a to nejen s příslušnou municí,

ale i s tou rezervní.

Všechno měli. Jak mohli obsadit letiště?

Ochrana letiště dostala rozkaz odejít.

Někdo ten rozkaz přece musel vydat!

Jak mohli obsadit Výbor národní bezpečnosti?

Jeho obranu tam přece mohli držet velmi dlouho.

Opět dostali rozkaz! A proč ten rozkaz dostali?

Protože potřebovali urychleně

vyzbrojovat bandy a měli málo zbraní.

K celé té explozi došlo předčasně,

protože právě teď to bylo zapotřebí,

a to s jakýmkoliv výsledkem,

s jakýmikoliv ztrátami, ale právě teď.

Aby Rusko nestíhalo, aby to nezvládalo tam ani tady.

Potom by ta jednání s Ruskem mohli vést jinak.

Mimochodem, k těm silovikům.

Generál se zastřelil a plukovník…

Generál z resortu vnitra se dnes v Kazachstánu „zastřelil“, nu samozřejmě v uvozovkách.

Plukovník Výboru státní bezpečnosti

Kazachstánu skočil z okna.

Co to má být? Ono totiž nestačí, že jim sloužíte a oni by rádi sloužili svému páníčkovi dál.

Jenže páníček ví, že tento už si své odpracoval,

a tak je nutné se ho zbavit, aby se nic neprofláklo.

Je nutné zametat stopy.

A tyto vykonavatele, ať už si o sobě myslí, co chtějí,

ať už mají jakkoliv vysokou funkci, budou odstraňovat.

Jednoduše je budou likvidovat,

aby nemohli povědět, co vědí.

Nebyl čas. Museli to vše udělat předčasně.

Neměli ani čas na vybuzení lidí.

Našli si absolutně debilní důvod.

A co udělal kazašský prezident Tokajev?

Okamžitě odvolal vládu. A proč?

Protože právě tato vláda vytvářela podmínky

k tomu, aby byl výbušný prach pro tu explozi.

Ta vláda na tom pracovala, zcela cílevědomě.

Stejně jako tohle všechno vytváří vláda i u nás,

aby byla hořlavina pro občanskou válku.

A proč Rusko stihlo zareagovat?

Teď se některým najednou otevřely oči: „Vždyť my máme ODKB! Podívejme, jak je to ODKB operativní!

Tak takto může fungovat ODKB!“

Vzpomeňme si, jak předtím ODKB pomlouvali. Víte, nestačí, že…

Říkali: „Nač je nám?

Je to nefunkční struktura!“

A kolik takových odborníků

vystupovalo a mluvilo!

ODKB bylo zakládáno za podmínek, kdy už Rusko fakticky přecházelo pod strukturní řízení ze strany USA.

„Nu dobrá, stejně to nebude funkční.“ A ono také zdánlivě nepracovalo, bylo to, jako by nebylo.

Jenže struktura byla zformována,

kontakty byly navázány

a postupně s upevňováním ruské státnosti

a obnovou ruské suverenity

získávalo sílu i ODKB, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

A jakmile Rusko získalo sílu, díky Putinovým dvaceti letům, proto ho také všichni tak nenávidí.

Prý neměnnost moci. A já říkám, že velké projekty se řeší v delším časovém úseku.

Dokonce i malé státy, které přejedete za půl hodiny,

mají projekty přesahující délku lidského života.

A co například postavit dům, ve kterém potom bude žít několik pokolení?

Všude se to projevuje. A co stát? Velký stát?

Ten musí řešit rozsáhlé úkoly, které převyšují velký počet prezidentských období.

A to mi promiňte, Putin toho hodně udělal, když byl prezidentem,

a potom nastoupil Dmitrij Anatoljevič Medvěděv, který se vynasnažil to všechno spláchnout, jednoduše všechno.

To Medvěděv neumožnil obnovit náš civilní letecký průmysl,

prý: „Boeingu, vezmi si naše peníze,

někdy nám za ně možná i dodáš letadla.“

Řekl: „Nikdo už nebude kupovat ruská letadla,

všichni se budeme obracet jen na páníčka.“

A vyvedl toho daleko víc, zničil hodně z toho, co udělal Putin, ale všechno přece jen zmařit nedokázal.

Takže oni počítali s tím,

že Rusko se na nic nezmůže.

Jenže mělo k dispozici nástroj, který celou tu dobu,

bez ohledu na nářky různých „odborníků“,

zdokonalovalo, pracovalo na jeho způsobilosti,

a když ho potom potřebovalo, tak tu pro něj byl.

Za ODKB se zúčastnila Arménie, Kyrgyzstán,

zúčastnilo se to, no… …Bělorusko.

A jaká letadla je všechny přesunula? Ruská!

Všechno bylo operativně přesunuto.

A tady je takový zajímavý okamžik.

Co se stalo ve výsledku toho konfliktu?

Toho vzplanutí terorismu

v Kazachstánu?

Už jsem říkal, že tam má své zájmy Turecko se svým Velkým Túránem,

má tam své zájmy Čína nejen se svou novou

hedvábnou stezkou, mají tam své zájmy USA.

A byly to USA, kdo zapálil oheň

války v Kazachstánu.

Uvědomujete si, do jakého postavení to dostalo globalisty a Čínu?

Čína pěkně pomalu a v klidu

pohlcovala Kazachstán

a v důsledku toho, že tam vzplanula

ta krvavá řež, se Čína ocitla v situaci,

kdy se tento Kazachstán mohl ocitnout v oblouku nestability

a plány budování centra koncentrace řízení na globální úrovni z Číny

a sjednocení států přes její projekt nové Velké hedvábné stezky by se začaly hroutit.

A tak Čína ustrnula, jednoduše ustrnula

a nevěděla co dělat: „Jak zareagovat?

Když nemáme žádný nástroj? Vůbec nic.

My ten Kazachstán pomalu pohlcovali.

Nyní USA ve svém zájmu rozpoutají válku, veškerá

Střední Asie Sovětského svazu se promění v bojiště,

a tato nestabilita se bude přenášet

na nás, na Čínu. Co s tím?“ To nevědí.

Ano, oni vědí, že je

to zaměřené proti Rusku.

Vědí zcela přesně, že je to zaměřeno proti Rusku, ale co by měli dělat?

Jak manévrovat? To nevědí.

A kdy se Si Ťin-Pching projevil?

Až když síly ODKB celkově udělaly v Kazachstánu pořádek a zbylo už jen provést konečnou čistku.

Až potom zareagoval. Do té doby mlčel. Nevěděl, jak reagovat.

Myslíte, že měli Číňané z tohoto kroku USA radost? Pochopte to.

Oni už měli Kazachstán ve svých rukou.

Pomalu a jistě ho pohlcovali.

A najednou v důsledku

zásahu vojsk ODKB,

se Kazachstán v jediném okamžiku prudce vrátil

do zóny Ruska jako centra koncentrace řízení.

Chápete?

Vrací se pod tuto jurisdikci

a nemá jinou možnost.

A tak teď Čína přichází o možnost rozdělit

republiky Střední Asie a jednotlivě je pohltit.

Rusko se v plném rozsahu vrátilo do Kazachstánu,

a to znamená i do celého toho regionu, plně.

To znamená, že možnosti likvidace Ruska se prudce snížily, jednoduše prudce!

A dříve než budeme pokračovat s tímto tématem,

je nutné probrat, jak to ODKB zafungovalo.

Jen si to vezměte, najednou tam vstoupilo takové množství vojsk, že byl problém okamžitě vyřešen.

Podle normativů, aby přesunuli takové množství vojsk, jaké přesunulo Rusko,

potřebují v NATO pětkrát více času.

Pětkrát více!

A my jsme to udělali prakticky okamžitě.

Od mnohých slyšíme: „Bylo to tak

neočekávané!“ „Strašně neočekávané!“

A já se ptám, jak to, že to pro vás chlapci bylo tak neočekávané?

Pojďme se podívat, co se dělo.

Zažili jsme Sýrii? Zažili!

Zažili jsme Krym? Zažili!

A co Karabach? Zažili. A ještě něco.

Vojenské cvičení Východ 2018,

kdy Rusko na Dálný Východ přesunulo

ze svých centrálních a západních regionů

vojenské uskupení fakticky o síle 300 tisíc vojáků.

Nu dobrá, něco pokryli povolanci,

mobilizace kontingentu povolanců,

takříkajíc partyzánů, pro které to byl školící kurz, takže určitou část z toho počtu odepíšeme.

Někteří byli přesunuti vlaky, loděmi Severní

námořní flotily a tak dále. To také odečteme.

Ale pochopte, že stejně byl ohromný počet přesunut letadly.

Tisíc transportních letadel, bylo použito tisíc transportních letadel!

A to v jediném okamžiku.

A ty události v Kazachstánu jsou odpovědí

na všechno to fňukání, že na Ukrajině čekají válku.

Neustále čekají, že na ně Rusko musí zaútočit: „Vždyť si sem (do blízkosti hranic) přivezli tanky a tak dále…

Přitom by se nejvíce měli bát, když jsou vojáci v místech své trvalé dislokace,

protože právě odtamtud je nejlépe připravena veškerá logistika přesunu vojsk.

Někam přesunovat vojska na pochodu je velice

těžké. Vždyť se podívejte na dnešní Kazachstán!

Vojska se hned přesunula a okamžitě vzala hlavní opěrné body státu pod svou kontrolu.

Každý stát, který si chce zachovat vlastní bezpečnost, vlastní suverenitu,

svou územní celistvost musí mít plány

na likvidaci nestability v sousedních státech,

na územích s ním sousedících.

Náš generální štáb to dobře natrénoval, to dokazuje ten přesun vojsk ODKB do Kazachstánu.

Hned věděli, jaké klíčové body musí vzít pod svou kontrolu, kam a jak se přesunout, jaké jednotky na to použít.

To znamená, že byl realizován hotový plán vytažený ze sejfu.

Myslíte si, že neexistuje stejný plán s ohledem

na Ukrajinu? Takový plán určitě je.

A co udělal Zelenskij? On přece

vyplnění toho plánu zjednodušil.

Zkoncentroval veškerou tu ukrajinskou ozbrojenou sebranku na jedno místo,

kde může být nejen bombardována z letadel

a raketami, ale dokonce i dělostřeleckou palbou,

a potom už jen postačí vyčistit území.

Přičemž by ani nebylo nutné tam vstupovat s našimi vojáky,

to zvládnou dva vojenské sbory Luhanské a Doněcké republiky.

Samozřejmě, že by byly určitým způsobem

posíleny, nicméně by to provedly tyto sbory.

Jen Luhanská a Doněcká republika mají legitimní právo na následnictví ukrajinské státnosti.

Proč? Tohle já vysvětluji už od roku 2013, 2014,

protože v Kyjevě došlo ke státnímu převratu.

A jen… Charkov a Oděsu z toho vynecháme,

protože tam ty události byly potlačeny.

A jen Luhansk a Doněck řekly

tomuto převratu své NE!

A protože ten převrat odmítly, staly se jedinými

legitimními právními nástupci ukrajinské státnosti!

To je to, čím se liší Luhanská

a Doněcká republika od Kyjeva.

V Luhansku a Doněcku probíhaly

principiálně jiné procesy než v Kyjevě.

V Kyjevě došlo k ozbrojenému zmocnění se moci, státní převrat a v republikách se lidé spojili,

aby tomu čelili a uchovali si státnost

a legitimitu na základě ústavy!

Podle ukrajinské ústavy nemohla být ukrajinská armáda použita proti civilnímu obyvatelstvu.

A co oni dělali? Cožpak tam byly nějaké vojenské kontingenty,

když ukrajinská letadla ostřelovala pokojná města? Koho tam zabíjeli? Civilisty!

A velmi dobře věděli, že zabíjejí civilisty, kteří

pro ně nepředstavovali žádné vojenské nebezpečí.

A nebyli to žádní separatisté, jednalo se

o následovníky ukrajinské státnosti.

A jsou jimi jen oni, nikdo jiný.

A proto tuto ukrajinskou státnost

mohou obnovit jen oni.

Takže si to vezměte, včas vytvořený nástroj, který zůstal zachován,

byl uveden do provozuschopného stavu, tím mám na mysli ODKB,

a to umožnilo v potřebnou chvíli tento nástroj využít

a vyřešit úkol, který zcela změnil celou situaci.

Úplně změnil celou situaci!

Teď už to není to Rusko, kterému by mohli nařizovat co a jak, teď už se s ním budou muset domlouvat.

Dnes se konalo první kolo

jednání s USA

a Rjabkov to komentoval takto: Výsledky jsou ohromující, zítra budeme pokračovat.“

Takže už… Nestačí, že je Rusko už jednou

přehrálo, tím zveřejněním smlouvy a dohody,

teď to udělalo znovu, když předvedlo své možnosti potlačovat to,

co se mělo pro Rusko stát

takříkajíc náhrobním kamenem.

Až zase uslyšíte rozvahy o způsobilosti toho

či onoho nástroje, například o OSN nebo jiném,

tak si určitě vzpomeňte na tento

fenomén ODKB,

protože musíte znát a chápat řízení státu

a vědět, jak je uplatňována globální politika.

Abyste si pamatovali, jaké nástroje si máte udržovat a jak, jak máte kdy postupovat.

Kdyby lidé chápali globální politiku, konceptuální moc a mnohé další, tak by Minské dohody podpořili raz dva.

A kdybychom tady, mám na mysli ty takzvané „elity“

u řízení, podpořili ty Minské dohody tehdy,

v tom roce 2015, bylo by na Ukrajině už všemu konec, skončilo by to tam!

Jenže u nás na hvízdnutí z Washingtonu všichni hurá patrioti začali vyřvávat:

„Já nechápu ty Minské dohody, na nic je nepotře-

bujeme, vždyť nefungují. Pojďme se jich zbavit!“

Je neuvěřitelné, jak se chtějí

páníčkovi zavděčit.

Stejně jako nyní: „Nač ten zásah vojsk ODKB?

Nač? Nechte je, ať si to tam vyřídí sami.“

A co řekl Blinken? „My ještě budeme

požadovat od Kazachstánu vysvětlení,

na jakém základě se obrátil právě

na Rusko a ne na někoho jiného.“

Tak třeba na tom základě, že tam kam přijde Rusko,

tam válka končí a začíná mírový život a rozkvět.

Tam, kam přicházejí USA, tam naopak končí mírový život a začíná válka.

Vždyť kolik toho můžeme

vyjmenovat jen za 21. století?

Třeba Afghánistán, kde byl tedy

ten mírový život relativní,

ale co Irák? A co Sýrie? A co celé to arabské jaro? A co vybombardovaná Libye?

A čím dříve ta Libye byla!!!

Takže v tom Kazachstánu se střetlo

velmi mnoho velmi různorodých zájmů.

A ten potenciál, který tam vytvářeli Turci, Číňané a Američané,

se naplno při těch krvavých

událostech projevil.

Takže tak či onak si to teď Kazachstán bude muset vyřídit s Tureckem, Čínou

a s ohledem na USA

je vše zcela jasné.

A co udělali Američané, když už byl fakticky zjednán pořádek v Alma-Atě?

Řekli: „Teď už může část pracovníků našeho konzulátu odletět do vlasti,“ nejsou na tom prý dobře.

Myslí si snad, že nevíme, že se jedná

o lidi, kteří ty procesy řídili?

Teď je zapotřebí je odvézt,

prý jim selhali nervy. Nepovídejte?

Když byla válka v Karabachu, tak proč se nikdo z Arménie neevakuoval?

A tam to vypadalo daleko hrozivěji.

Nebylo to daleko od Jerevanu.

A tady prý jim kvůli tomu

všemu selhaly nervy.

Tak proč tam máte tolik

diplomatických pracovníků,

že jich můžete bez problémů tolik odvézt

a práce konzulátu tím neutrpí?

Koho jste to tam tedy vyslali

a s jakými úkoly?

Je tomu třeba rozumět s ohledem

na to, co se nyní děje v Kazachstánu.

Už nejednou jsem říkal, že Kazachstán státem nikdy nebyl, není a nebude.

Jednoduše jím a priori být nemůže.

Ani teď jako takový neexistuje.

Nesmíme zapomenout

na Putina a Tokajeva na Valdaji.

Takže oč jde?

Ať už si oficiální propaganda VelkoKazacha stejně jako VelkoUkra vymýšlí, co chce,

jsou tak vytvářeny alternativní dějiny.

Kazaši nezaložili ani jedno město.

Do začátku 20. století se jednalo o kočovnický

národ, který své písemnictví získal v roce 1939.

A abyste pochopili, proč Kazachstán nemůže mít žádnou budoucnost, jako stát,

se stačí podívat na takzvaný kazachstánský Texas, jižní město Čimkent.

Když se podíváte na ty procesy, které tam probíhají,

tak vám bude hned jasné, že žádnou budoucnost nemá.

Označím jen některé základní body.

Podívejte se, v rámci přípravy té velké řeži,

té velkého exploze v Kazachstánu,

tam byli organizovány

takzvané jazykové hlídky.

Všemožně tam bojovali

proti ruskému jazyku.

Jazyk není jen nástroj mezilidské

a mezinárodní komunikace,

znamená také přístup k určitým znalostem.

Ukrajinský jazyk je venkovský

dialekt používaný ve všedním životě,

takže neumožňuje pracovat

s novými vysokými technologiemi,

s novými znalostmi, s technikou,

proto jsou nuceni používat ruský jazyk.

To samé platí pro všechny ostatní jazyky post-

sovětského prostoru, pro všechny jazyky bez výjimky.

Takže aby lidé získali přístup k něčemu,

nu k výdobytkům vědy a techniky,

potřebují znát jazyk,

který jim to dokáže vysvětlit.

Tyto jazyky fakticky existují na té úrovni,

jaké měly za takzvaných koloniálních impérií.

To znamená, že ty státy, které byly nejvíce technologicky, technicky rozvinuté

fakticky na základě této své technické vyspělosti dokázaly zformovat ta koloniální impéria.

Třicet miliónů Angličanů ovládalo území,

na kterém žilo 400 miliónů obyvatel.

Aby dokázali kontrolovat celou Indii,

potřebovali Angličané kontingent pouze

o velikosti dvou divizí, výslovně anglických.

Zbylá armáda byla složena z místních vojsk, která se jim podřizovala.

A díky čemu?

Díky jejich technické nadřazenosti,

což jim umožňovalo formovat státnost

na jiných principech, akceschopnější stát.

A oni budovali koloniální impérium.

Rusko budovalo impérium

pro všechny národy,

kde se elita těch národů, které byly součástí Ruska, stávala všeruskou elitou.

Všichni měli otevřenou cestu. Všichni.

A zachovaly se všechny národy

se všemi svými jazyky a ty,

které stejně jako Kazachstán za sovětské moci neměly vlastní písemnictví, ho získaly.

O jejich rozvoj se starali obzvlášť.

Čimkent je fakticky uzbecké město.

Jak říkám, Kazaši nezaložili ani jedno město, byl to národ kočovníků, ještě na začátku 20. století to byli kočovníci,

a jen díky sovětské moci získali určité území i svůj název Kazaši.

Do té doby byli Kyrgyz-kajsakami,

národem platícím daň Kyrgyzům,

a Kyrgyzové byli Kara-kyrgyzové,

tedy opravdoví Kyrgyzové.

A teď se střetáváme s tím, že se ve všech úlomcích bývalého SSSR protlačuje idea latinizace,

jejich převedení na latinskou abecedu.

Nevyhnulo se to ani Kazachstánu, kde se také rozhodli, že přejdou na latinskou abecedu.

Proč? Je to velice jednoduché.

Tím, že se vzdají získávání kompetencí

potřebných pro svůj stát přes ruský jazyk,

se nedokážou zachovat ani v podobě jakési státnosti, aniž by jim byly doplňovány tyto kompetence z jiného zdroje.

A to je možné jen přes latinskou abecedu. Tj. napojením

na západní svět, který funguje celý na latinské abecedě.

A když odmítají studium svých

odborníků v ruských školách…

Nazarbajev masově posílal

lidi učit se na Západ,

aby tam načerpali západní kulturu myšlení

a přinášeli ji do Kazachstánu.

Aby tak probíhal plynulý přechod zpod jurisdikce Ruska, odkud získávali kompetence potřebné pro existenci státu,

pod jurisdikci nadnárodního řízení globálního prediktoru a začlenili se do západního světa.

Proto také měl Nazarbajev jako poradce Brity, proto tam mají britské soudce a tak dále.

Oni se s Velkou Británií spřátelili v širokém záběru, na vztek Rusku, které ždímali.

A tak se přátelili a přátelili a tohle

je výsledek, ke kterému došli.

Ta latinizace je také potřebná k tomu, aby

odstřihli většinu obyvatelstva od toho vzdělání,

jaké bylo poskytováno v SSSR,

protože Kazachy učit nikdo nehodlá.

Stejně jako nikdo nezakládal masové školy v Jižní Americe, Africe, Indii…

Nikde je ta koloniální impéria

nezakládala, ty masové školy.

A v katolických školách učili ty,

kteří měli prosazovat jejich kulturu.

Ty školy, které se tam zakládaly, byly určeny

k tomu, aby se v nich učila „elita“,

která měla řídit zbylý dobytek, no a ten měl těžit zdroje a dodávat je na Západ.

Taková byla zvolena koncepce!

Tam to směřovalo.

Nazarbajev touto cestou šel částečně ze své

vlastní vůle a částečně pod tlakem okolností.

Vždyť v devadesátkách bylo i Rusko pod strukturním řízením, fakticky v okupaci Spojených států, v plné okupaci.

Naši ministři běhali s každým rozhodnutím pro schválení

k nějakému tomu úředníkovi na americké velvyslanectví.

Stejně jako tam teď běhají

všichni na Ukrajině.

Nějaký úředník něco rozhodne, a potom teprve ministr přijme dané rozhodnutí.

Ta latinizace je navíc spojena

s nacionalismem.

Oč se jedná?

Vezměte si, jak je uspořádán

ten kazašský stát?

Máme tu u nás v podstatě precedenty

v podobě Tatarstánu, Baškirska.

Takže jak je uspořádán?

30% v řízení jsou tažní koně,

kteří musí dřít a táhnout celý ten proces

a zde národnost nehraje roli.

Ať už je to Rus, Němec, nu, mám na mysli ruského

Němce, nebo odněkud dovezeného, to není důležité.

Ale někoho dovezeného těžko donutíte pracovat tak, jak by to stát potřeboval.

Ten přece nežije životem daného národa,

nemá na něj vazby. Ten má své vlastní stereotypy.

Proto je také nutné vychovávat tu elitu,

která bude pracovat v těchto stereotypech.

30% jsou tažní koně a 70% musí být každopádně lidé zastupující titulární národnost,

zastupující určitý rod,

určitý žuz (rodový svazek),

a čím více se hromadí tento balast,

tím hůř je na tom řízení a tím více problémů pociťuje řízené obyvatelstvo, protože chybovost řízení prudce vzrůstá.

Roste prudce! A změnit tento

systém Kazachstán nedokáže,

protože nemá ve své národní kultuře své zkušenosti z budování státu.

Vždyť si to vezměte, čím začíná každý odborník,

který začne hodnotit něco v Kazachstánu?

„Nazarbajev patří do nejstaršího žuzu

takového a takového rodu a tak dále…

O čem je řeč? Jednoduše

popisují jejich rodové zřízení.

Vlastní politická národnost - Kazach - za celou tu dobu nevznikla.

Tyto žuzy a rody spolu soupeří

a určují, kdo, kde a co jak bude.

Výsledkem toho všeho se stala

neschopnost pořádkových orgánů

potlačit ty nepořádky v samotném

zárodku, když je začali pronásledovat.

Protože místní obyčeje a zákony mají v činnosti těch pořádkových orgánů přednost před celostátní situací.

Proto se také některé jednotky bránily, ta škola pohraniční stráže se bránila a tak dále.

Protože tam se ty místní pořádky projevovaly méně a oni se více řídili těmi státními pokyny,

celostátním postojem.

A ostatní: „A kdo stojí za kým?“ Takže někde se řídili jedním řádem a jinde jiným.

A když chybí profesionalita a přednost má u policie příslušnost k nějakému tomu žuzu či rodu,

tak jak asi uvažují? „Tady mi nic nehrozí.

Naši mne sem dosadili, a teď to tu budu řídit. Vždyť to nic není...“

Jakmile však vznikla krize, tak se ukázalo, že formování toho policejního aparátu na základě toho,

že 30% budou odborníci a 70% lidé

ze žádoucího rodu či žuzu...

Prostě se ukázalo, jak je takový systém nefunkční. Takový systém je totiž nefunkční všude.

Prosazování místního jazyka znamená

odklon od vysokých technologií.

Když je lékař schopný prohlásit, že se nebude bavit s pacientem v ruském jazyce,

že s ním musí mluvit kazašsky,

tak co tím vlastně ten lékař říká?

Že jako odborník je nicka,

absolutní nula.

Protože v kazašském jazyce není možné plně popsat ten zdravotní problém.

Není to možné. A bude-li se

popisovat v ruštině, tak…

Ruskojazyčné obyvatelstvo

je zpravidla vzdělanější,

takže i pacient si může dát dohromady, že ten lékař je na nic, že jako odborník za nic nestojí.

A aby skryl vlastní neprofesionalitu, že se stal lékařem jen díky své příslušnosti k titulární národnosti...

To je tou základnou pro rozdmýchávání nacionalismu:

„Pojďme všichni přejít na kazašský jazyk…“

A kam spadnete? Opět jen do rodové společnosti a možná dokonce…

No, zdá se, že dnes už dost dobře kočovat není možné, přesto cikáni stále ještě kočují.

A přesně tam míří veškerá

ta nacionalistická „elita“.

Oni reálně chápou, že mohou uspět jen v případě,

že si nebudou konkurovat s odborníky,

protože sami těmi odborníky nejsou,

to proto si hrají na nacionalismus.

Nechápou, jak funguje stát,

že v důsledku se ten stát zhroutí.

Pro ně je to jen jakýsi nesmysl, oni do toho nevnikali a nic o tom nevědí.

Zdědili prostě jakýsi stroječek, který realizuje řízení celé té státnosti v Kazachstánu a ten šoférují.

A teď vykřikují, že chtějí ústavu z roku 1993,

že Nazarbajev je takový a makový…

Oni by se v tomto ohledu měli

Nazarbajevovi klanět k zemi.

Ten si velmi dobře uvědomoval, že bude-li

to tak, jak to bylo v té ústavě z roku 1993,

tak žádný stát Kazachstán nebude,

že se všechno rozsype

a bude to o tom, kdo se čeho zmocní, že z Kazachstánu bude divoké pole, jednoduše divoké pole.

On se opírá o své znalosti státního řízení, které získal při své práci v partajním sovětském aparátu.

Tím, že se sám opíral o své kontakty, si zachoval

to získávání těch kompetencí od Ruska,

a tím také zajistil Kazachstánu určitou

prosperitu na celkem dlouhou dobu.

Na celkem dlouhou dobu jim to zajistil. Bez Nazarbajeva už by Kazachstán v této podobě neexistoval.

Opět by to bylo jen srocení žuzů, rodů,

ta míchanice, která k ničemu nevede.

Jak by udržovali vysoce technologické výroby? O čem by to vůbec bylo?

Nazarbajev si to uvědomoval, a proto si zachoval tu vazbu na Rusko.

a dokázal tak o určitou dobu

prodloužit státnost Kazachstánu.

Proto je ta otázka ruského jazyka jako státního jazyka Kazachstánu

a kterékoliv jiné postsovětské republiky, otázkou života, budoucnosti těchto republik, těchto národů.

Ještě jeden takový okamžik,

když jsem mluvil o Kyrgyzstánu

v souvislosti se vstupem vojsk ODKB,

a to mimochodem souvisí s tím, že Kyrgyzstán

jako stát také neexistuje, jednoduše neexistuje.

Už jsme o tom mluvili, o těch jejich

neustálých výměnách vládnoucí moci.

Vždyť na začátku se rozhodli, že pošlou

kontingent se svou vlaječkou do Kazachstánu,

a potom "nezískali"

potřebný počet hlasů. A proč?

Protože jim byl poslán hned dvojitý projev nevole z Washingtonu i Pekingu,

neboť tam i tam potřebují,

aby Rusko mělo nohy vratké.

Čím méně vlaječek bude přítomno ve vojskách ODKB, tím lépe, proto to bylo nutné překonat.

Druhý den jim to vysvětlili: „Kluci, s čím si to zahráváte?

Vy chcete, aby to u vás vypadalo jako dnes v Alma-Atě?

Tak to přijde i k vám.

Chcete plnit vůli svých zaoceánských

nebo čínských páníčků?

Tak jí splňte, ale padat

budou potom vaše hlavy.“

A tady se dostáváme k velice

zajímavému okamžiku.

Lukašenko měl s Tokajevem velice zajímavý on-line rozhovor.

Lukašenko s tím svým snobismem,

protektorsky: „Co to tam vyvádíte, kluci?

Tak jste si zahulákali, zakřičeli a teď se mezi sebou dohodněte. Sedněte si ke stolu a dohodněte se.“

Tokajev mu odpověděl:

„A s kým se máme domlouvat?

S těmi nesmiřitelnými

jednat nebudeme.“

A abyste porozuměli celé té Lukašenkově podlosti, musíte si vzpomenout na ty zcela nedávné události v Bělorusku.

Ani zdaleka to tam nebylo tak kruté jako v Kazachstánu, ani zdaleka ne,

ale Lukašenko už byl i se synem připravený

v neprůstřelné vestě a se samopalem v ruce.

A co se dělo v Kazachstánu?

Řezali tam lidem hlavy, zabíjeli je.

Lukašenko to viděl a povídá:

„Sedněte si k jednacímu stolu.“

Vidíte to svinstvo? A proč takto mluví? Protože ze Západu zní:

„Opovažte se použít sílu proti

mírumilovným protestujícím!“

Tak mám jednu takou čistě praktickou otázku.

A s kým by si k tomu stolu měli sednout?

Kde je někdo, s kým by to mohli udělat?

Vždyť si vezměte, jak to bylo na Ukrajině.

Proběhl tam majdan, objevili se nějací lídři majdanu, kteří uzavřeli s Janukovičem dohodu.

Tu sice hned porušili, ale bylo možné uzavřít nějakou dohodu, za kterou se „zaručili“ západní diplomaté.

To bylo alespoň něco, přestože ji porušili

a rozpoutala se občanská válka.

Ale tady se rovnou rozhořela občanská válka a ani není známo, kdo to řídí,

odkud vítr fouká, s kým by si k tomu jednacímu stolu vůbec měli sednout.

Vždyť to byla anonymní

teroristická masa.

A Lukašenko prý:

„Začněte spolu jednat.“

A s kým? S teroristy!

Ale s ohledem na Lukašenka

je tu jeden malý okamžik.

Takže on vystupoval a ve svém

vystoupení mluvil o tom,

jaké výhledy má jaký postsovětský stát

v budoucnu, pokud zpřetrhá vazby na Rusko.

Já to teď přesně zpaměti neřeknu,

tedy doslovně.

- Tak já ho zacituji. - Máte tu

možnost? Tak to udělejte.

V Ria Novosti byla zpráva, že Lukašenko mluvil

o pokusu utopit Rusko v krvi a uvádějí jeho citát:

„Kazachstán, to je pokus zaútočit na postsovětské státy

na obvodu Ruska. Oni potřebují Rusko utopit v krvi.

A já znovu opakuji, že pokud se zhroutí Rusko,

tak se nepostačíme divit, kde se ocitneme.

Nás jednoduše překročí, jak já říkám, tak nás semelou mlýnským kamenem a vyplivnou.

Takže musíme za každou cenu zachovat centrum naší civilizace, centrum našeho pravoslaví a nejen to.

Ty země, které jsou dnes v sestavě Ruské

federace.“ On všechno velmi dobře chápe.

Víte, ale ta jeho „bohato“-vektorovost ho nijak

neopouští. Jeho myšlení je provinciální, sedlácké.

A pokouší se… Přestože chápe, jaká budoucnost by čekala všechny postsovětské republiky,

co je pro ně přichystáno… Vždyť se podívejte

na Kazachstán, co se s ním stalo?

Zdálo by se, že si ho pečlivě pěstují, a když

to v určitém okamžiku potřebovali,

tak tam okamžitě rozpoutali

krvavá jatka.

Protože to bylo potřebné proti Rusku, potřebovali Rusku vytvořit problém a vyřešit si nějaký svůj úkol.

A všichni zaznamenali, že Tokajev,

to není Janukovič!

Tokajev měl možnost předvést, že umí jednat jako chlap i jako státní činitel.

Všechno bylo skutečně správně.

Jednal jako zastánce státu, jako člověk i jako syn svého národa,

který chce, aby se jeho národ rozvíjel a prosperoval

a neuvázl v ohni občanské války, v kmenových válkách.

On chce, aby se Kazaši stali skutečným národem a šel do toho.

A v souvislosti s tímto okamžikem je třeba říci, že Tokajev chápe reálnou roli a místo všech pseudostátů,

těch projektově-zkonstruovaných států. Existují státy historické a státy projektově zkonstruované.

A Turecko, ve smyslu Osmanské říše, je projektově zkonstruované impérium, jednoznačně.

Proto se také v 19. století fakticky vyčerpalo

a ne náhodou ho náš car, gosudar Mikuláš I.

nazval nemocným člověkem Evropy.

Teorii k tomu najdete v knihách Válka a Stát,

a vůbec v celé sérii O světě křivých zrcadel.

Co Tokajev jako státní činitel, jako řídící pracovník pochopil? Kdy to pochopil, to už je jiná věc.

Zda to bylo v posledním okamžiku nebo

už dříve a začal se na tu věc připravovat.

I když, jestliže se upamatujeme na tu operaci Žusan, podle mne se takto jmenovala.

To když ruská vojska společně se syrskou armádou potřela ISILovce...

...v Sýrii, tak se Kazachstán vynasnažil zachránit ty ISILovce pro sebe.

A Erlan Kirin, tedy Karin, omlouvám se, kterého teď Tokajev jmenoval státním tajemníkem,

byl jedním z těch, kdo měl na starost odvoz stovek těch teroristů ze Sýrie a jejich naturalizaci v Kazachstánu.

To znamená, že přiváželi hotové

teroristy a měli tam výcvikové tábory,

potom tam navíc kvůli těm

„událostem“ v Kazachstánu

cíleně dovezli další z Kyrgyzstánu,

Uzbekistánu, Tádžikistánu a dalších míst.

Těch bojovníků tam přivezli

spoustu z různých míst.

Takže když se teď Tokajevovi posmívají kvůli těm dvaceti tisícům přivezených bojovníků…

„Dovedete si představit, co je

to 20 tisíc bojovníků?“ Ano, dovedeme.

My víme, jak probíhala válka u nás na Kavkazu,

v Čečensku, jak vypadá ta válka v Sýrii.

Tu představu určitě máme. Jenže ten problém je jinde.

Ty bojovníky tam dovezli, ale ozbrojit už je nestačili.

Ovšem ta jejich organizovanost byla kolosální,

spojovacími prostředky je na to samozřejmě vybavili.

A mělo to být tak, že ty zbraně si měli zajistit až v průběhu akce, protože Rusko do toho nemělo zasáhnout.

A Tokajev se měl chovat jako Janukovič. Jenže tomu okamžitě došlo, že se proměnil ve spotřební materiál.

Je taková historická anekdota, která prý se stala Eugenovi Delacroix, francouzskému malíři,

ale ve skutečnosti to, co je popisované jako vtip s ohledem

na to, jak to vypadalo v Osmanské říši v 15. století,

ve druhé polovině 15. století plně umožňuje

připustit, že se to opravdu stalo.

A má se to tak, že benátský…

To je zajímavé, veškerou kontrarozvědkou i rozvědkou se u Osmanské říše zabývali právě Benátčané.

Takže Benátčan Gentile Bellini navštívil sultána Mehmeda II.

a začali se dohadovat o tom,

jak vypadá useknutá hlava.

Gentile Bellini povídá: „To je sporná otázka.“

A tak, podle pověsti, je to přece vtip,

Mehmed zavolal na jednoho sluhu: „Ali, pojď sem.“

Ten přistoupil a Mehmed říká: „Co je na tom sporného?“

Vzal šavli a useknul mu hlavu: „Podívej!“

Proč se to tak opravdu mohlo stát?

I když se to dnes pokoušejí bagatelizovat:

"To byl nejspíš nějaký zločinec, na kterém to ukázal, bylo jich tam tehdy dost."

Ono je to tak, že tenkrát byli otroci, tj. spotřební materiál. Jednoduše spotřební.

A zabít otroka nebylo…

…no nic zvláštního.

Vzpomeňte jen na to, jak dělali z chlapců kastráty. Kolik jich na tu operaci zemřelo, než získali ty, co ji přežili.

Byl to prostě spotřební materiál

a nikdo ani nepočítal kolik a jak…

Takže se to tak Bellinimu skutečně mohlo stát,

že si sultán zavolal otroka, usekl mu hlavu

a řekl, ať se tedy podívá,

jak ta useknutá hlava vypadá.

Čím to je charakteristické pro Západ?

To je totiž přístup Západu

k těm, koho považují nu…

… za nižší rasu, či co, co nejsou Evropané,

co náleží k necivilizovaným národům.

Za ty, kteří nemají kulomet. Vzpomínáte?

„My máme kulomet a vy ne, takže je to jasné.

Nemůžete být považováni za lidi.“ Na Západě tato

situace vždy hraje svou roli, je přítomna v politice.

Jen si vzpomeňte na to,

jak se Saddám Husajn přátelil…

Při jednom tom setkání na Valdajském fóru fakticky

vedl Putin s Tokajevem takový malý dialog.

Tokajev: „Nač by nám byly jaderné zbraně,

ty jsou vlastně jen na škodu.

Je nutné se všemi se přátelit (získávat „investice“)

a tak dále, jak to Kazachstán prakticky realizuje.“

A Putin mu na to odpověděl:

„To si Saddám Husajn myslel také.“

A dá se říci, že zrovna tak Kaddáfí. Ten také projevoval svou „bohato“-vektorovost,

také se pokoušel přátelit se všemi a stát,

který v Africe nejlépe prosperoval,

se nyní proměnil v trvalé bojiště

a jeho národ v trávu na tomto bojišti.

Nicolae Ceausescu byl také „bohato“-vektorový

a čím to skončilo? Postavili ho ke zdi.

Rychle ho zastřelili a potom řekli: „Nu, ano, ten soud nebyl úplně podle práva…“

A odnesli si to ti, kteří to provedli.

On si uvědomuje, že na Západě platí, že jednou poskytnutá služba okamžitě ztrácí svou cenu.

Takže pokud někdo splnil svůj úkol, bude jako

spotřební materiál zlikvidován, je-li to nezbytné.

A proto všichni takoví jako Navalnyj, kteří si tu myslí, že pro Západ něco znamenají, tak ne.

Oni přece věděli, že tu Navalnyj půjde sedět, přesto ho sem poslali. Ano, sedí se vším pohodlím,

ale ty podmínky se mohou se změnou suverenity Ruska změnit.

Tokajev si uvědomoval,

že má jen jednu možnost.

Buď se udrží jako hlava státu,

ale k tomu je nutné zachovat i stát,

nebo z něj bude posvátná oběť roztrhaná na náměstí,

jako například Kaddáfí nebo další podobní.

No, že to s ním bude vyřízeno,

a už je jedno jak přesně.

A tak se rozhodl, že zachrání stát a s ním i svůj život, své postavení a začal jednat rozhodně.

Nebyl čas projednávat státní politiku s elbasym (Nazarbajevem, vůdcem národa),

tak se prostě do čela Rady

bezpečnosti postavil sám.

A Nazarbajev potvrdil, že mu to místo dobrovolně přenechal.

Nazarbajev teď také musí vést takovou politiku,

protože najednou do zmatku upadli všichni.

Všechny nástroje byly aktivovány.

Ale i Nazarbajev si velmi dobře uvědomoval,

že v případě úspěchu toho ozbrojeného povstání,

o kterém někteří tvrdí, že v něm má prsty on sám, aby uchoval moc pro svou rodinu,

může znamenat konec

po něj i jeho rodinu.

Ale co s tím, to nevěděl, protože jeho rodina

v té záležitosti sama byla až po uši.

A Tokajev našel východisko, přestože jeho okolí se také toho všeho účastnilo.

Nezapomínejte na toho státního tajemníka, který vyvážel ISILovce, aby si je pěstoval a hýčkal v Kazachstánu.

Ale Tokajev našel východisko, uvědomil si,

jak to udělat, jak se opřít o Rusko.

A tím že se zachránil sám, zachránil i stát

a zároveň vrátil Rusko do Střední Asie.

Což je jen ku prospěchu Uzbekistánu,

a vůbec celé té Střední Asie.

A Uzbekistán si to teď musí

dobře rozmyslet.

Je na čase skončit s tou mnohovektorovostí.

Uzbekistán teď stál na hraně totální katastrofy.

Útok z jihu a ze severu by mu zasadil smrtelnou ránu, úplně by ho pohřbil, stejně jako by to pohřbilo i Kazachstán.

A jen správná státní politika, jak vnitřní a vnější

tak i globální gosudara Putina vedla k tomu,

že jsme v potřebnou dobu měli v ruce potřebný nástroj a sílu ho použít.

A kolik bylo takových rozhodnutí, které nepochopili různí ti naši polithňupové?

Prý: "Putin tohle udělal špatně,

v tamtom nemá pravdu."

A když jim říkáte: „Proboha, podívejte se pořádně co a jak…“ „Á, my víme vše nejlépe…“

Tady máte konkrétní příklad s ODKB. Pořád ho jen pomlouvali a jak se teď hodilo, že?

Zafungovalo v pravý čas, protože vše je v pohybu.

Jak to bylo v tom filmu Bílé slunce pouště?

„Kinžál je dobrý pro toho, kdo ho má a špatný

pro toho, kdo ho v potřebné chvíli v ruce neměl.“

A všichni ti naši polithňupové

se předhánějí v tom,

aby zajistili, že Rusko nikdy nebude

v potřebnou chvíli mít v ruce kinžál.

A teď ho v ruce mělo a právě včas. Ve výsledku nám to, co pro nás připravovali jako katastrofu,

teď naopak poskytlo konkurenční výhody

při uplatňování globální politiky.

Všude, na všech frontách,

jednoduše na všech frontách.

Teď je vše úplně jinak. Neznamená to jen změnu dialogu s USA.

Kdyby teď Číňanům dali možnost uškrtit Bidena

a všechny, kdo o tomhle rozhodnul,

o těch událostech v Kazachstánu,

tak by je vlastníma rukama uškrtili.

Chápete, že to znamená i změnu toho,

jak bude Čína jednat s Ruskem?

Vždyť jí tak byl vyrván jeden z klíčových článků, z její globální politiky.

Teď už je to ruský segment.

Já myslím, že Si Ťin-pching...

...z toho jde do kolen.

A když se vrátíme k tomu, že by i elbasy

(Nazarbajev) skončil s celou svou rodinou,

tak nezapomínejme, že Masimov…

Jak ho Hunter Biden, ten korupčník, který zanechal své otisky v Burismě na Ukrajině, stejně jako v Kazachstánu.

Jak ten nazývá Masimova?

„Můj starý přítel.“

K dispozici jsou i fotografie.

Takže byly zapojeny

všechny mechanismy.

A že se té věci účastnil se vší parádou i Masimov ukazuje obsazení budovy Výboru národní bezpečnosti v Alma-Atě.

Není o tom vůbec žádných pochyb. To znamená,

že jejich prostřednictvím se to vše realizovalo.

Ale znovu opakuji, že každý takříkajíc

„odborník“, který v míře svých znalostí

a porozumění procesům řízení bude chtít najít tu či onu stopu, tak ji najde.

V těch událostech najde tokajevskou stopu,

stejně jako nazarbajevskou,

vliv různých žuzů,

objeví tam prsty USA, Číny

i Turecka. Aktivováno bylo vše.

Dokonce i Turecko, které si připravovalo

v Kazachstánu své bojovníky,

bylo omráčeno tím, že jejich nástroj byl aktivován se zcela jinými cíli.

A také si kecli na zadek: „Co teď s tím?

Jak si s tím poradíme? Co se to tam děje?

Proč se toho naši lidé účastní a my se to dozvídáme až teď, když už je všechno v proudu?“

To je velice v krátkosti o tom, co se stalo

v Kazachstánu a jak to souvisí s jinými věcmi.

Budeme o tom ještě hodně dlouho mluvit,

ale v jednom pořadu se to všechno probrat nedá.

Navíc jste si asi povšimli, že je třeba

to prokládat dalšími souvislostmi.

Kdyby to byl sepsaný text a nešlo o odpověď z partesu

na položenou otázku, tak by to asi vypadalo trochu jinak.

Takto se mluví o tom,

co se jaksi dere do popředí.

Přesto to trvalo hodinu dvacet minut.

Takže pro dnešek skončíme.

Nu, ano. Tak už mi nezbývá,

než se rozloučit.

Mnohých se mohlo dotknout to,

že Kazachstán není skutečným státem,

stejně jako Bělorusko,

Ukrajina a tak dále.

Abyste tomu porozuměli, nestačí jen něco pocítit,

jako to na vlastní kůži pocítil Lukašenko,

který teď vykřikuje: „Bez Ruska se nám zle povede!

Jednoduše nás spálí, sežvýkají a vyplivnou…“

Protože ti, kteří to dělají, stojí jen o naše zdroje! Obyvatelstvo je jim k ničemu.

A je jim jedno, o koho jde, zda to jsou Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, Tataři nebo Uzbeci.

Je jim to jedno, Ázerbájdžánci, Gruzíni. Je to jedno! Oni stojí jen o území a jeho zdroje.

Ta politika zlaté miliardy

není celé roky žádným tajemstvím.

A teď jsou v Georgii i ty kamenné desky,

kde se píše, že stačí už jen půl miliardy.

To všechno je přece známo, tak kam se poděje těch sedm miliard obyvatel? Sami se mezi sebou zlikvidují.

A právě takový proces byl teď

spuštěn v Kazachstánu.

Abyste porozuměli tomu, jak se řídí z nadnárodní úrovně, jak jsou formovány historické státy,

co je to projektově zkonstruovaný stát,

jak jsou zajišťovány státům kompetence...

Celý tento manévr je teoreticky

vyložen v pracích

publikovaných Fondem konceptuálních

technologií v sérii O světě křivých zrcadel.

Včas jsme vám poskytli teorii. Studujte, stávejte se konceptuálně mocnými!

Braňte zájmy své i své rodiny!

Braňte své národy a kultury!

Aby nebyly zcela zlikvidovány.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou

a štěstí. Do příštích setkání.

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na

www.leva-net.webnode.cz, https://www.vodaspb.ru/ nebo můžete zakoupit

v knižní podobě na KSBPRESS.cz

Show less