O čem se mlčí - Martin Koller

Stanislav Novotný se ptá Martina Kollera jak blízko jsme k válečnému konfliktu v Evropě

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Dobrý den, Vážení diváci! Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyčetl Rusku, že na svém území v blízkosti hranic s Ukrajinou koncentruje vojenské síly. Stoltenberg dále pravil, že tato koncentrace prý nebyla ničím vyprovokována, je nepochopitelná a zvyšuje riziko nesprávného vyhodnocení situace. To už je v překladu zjevná hrozba horkým konfliktem. Do toho ukrajinský prezident Zelenskyj, jehož popularita u voličů strmě padá a on se tak snaží odvrátit pozornost od své vlastní politické neschopnosti, dokonce tvrdí, že Rusko připravuje skrze oligarchu Achmetova na Ukrajině převrat. Na druhou stranu Rusko si stěžuje na narůstající přítomnost jednotek NATO, od Pobaltí až po Černé moře, na jejich provokativní vojenská cvičení a na dodávky amerických zbraní právě Ukrajině. Co se však ve skutečnosti reálně vojensky odehrává v blízkosti evropské hranice Ruské federace? Na tuto a další související otázky nám odpoví vojenský analytik a expert na armádní techniku Martin Koller. Jsou Rusové v pohotovosti opravdu neprávem nebo naopak, vojensko-politické nastavení zemí v regionu je takové, že de facto stupňuje napětí a pod taktovkou NATO, což je dnes, dá se říct, nástroj politiky Spojených států, se snaží zatáhnout Rusko do konfliktu?

Martin Koller (vojenský analytik, diplomat)

Situace je následující: Především na Ukrajině probíhá už šestý rok občanská válka. Ta občanská válka je na hranicích Ruska a je naprosto logické, že si každý hlídá pořádek, aby se mu občanská válka nepřevalila přes hranice. Dále je tu fakt, že Ukrajina de facto vypověděla Minské dohody, přičemž jak Evropská unie, tak NATO neustále peskují Putina, že on je porušuje. Ukrajinské ozbrojené síly vstupují do prostoru, který by měl být kolem Doněcka a Luhanska demilitarizován. Můžeme v podstatě mluvit o vojenské agresi. Dobře, mohli bychom si teoreticky představit, že se jedná o vnitroukrajinský konflikt, ale to není pravda, protože se především jedná o ruskojazyčnou enklávu. To je první věc.
A druhá věc:
řada občanů této doněcké a luhanské enklávy má ruské občanství, takže tady je angažovanost Ruska zcela logická. Když k tomu přidáme další realitu, tzn. různá společná vojenská cvičení jako fingovaný nálet bombardérů, amerického B-1 ve spolupráci s ukrajinskými stíhačkami, jako přelety německých bezpilotních letounů nad Krymem atd., je logické, že žádný rozumný a zodpovědný politik nenechá odkryté hranice. A když se podíváme na délku hranic a vycházíme tedy z počtu případných služeb a z počtu techniky, tak tomu odpovídá i to množství vojáků. Vždyť si můžeme uvědomit, že třeba naše armáda by nedokázala pokrýt hranice ani tak, aby zajistila něco, co kdysi dělala pohraniční stráž.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Takže se dá říct, že černý Petr je vlastně na straně Západu, ten se ale pochopitelně snaží svou rétorikou tvrdit, že to je ruský problém.

Martin Koller (vojenský analytik, diplomat)

To je klasika. Pokrytectví, řekl bych, je základ politiky posledních desítek let. Pod různými tématy dobra se páše zlo. Ten, kdo je mírumilovný, se označuje za agresora a naopak. Já bych řekl, že to už je úplný standard.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Máme zhruba nějaký přehled, kdo všechno je dnes rozmístěn v pásu mezi hranicemi Evropské unie a ruskou hranicí?

Martin Koller (vojenský analytik, diplomat)

Můžeme začít Norskem, když to vezmeme na severu, tam jsou i sklady americké výzbroje. Pak tady máme takzvaně neutrální státy, což je Švédsko a Finsko. Jenomže si musíme připomenout jeden základní fakt, a to je smlouva NATO a EU, která udělala z Evropské unie podřízenou součást NATO, no a tím pádem se i neutrální státy staly, de facto, nikoliv de iure, státy NATO. Takže máme další dva státy NATO. Plus Rakousko, to je vlastně taky stát NATO. Jediný neutrální stát, opravdu neutrální v Evropě, je Švýcarsko.

Když začneme od toho Norska, pak můžeme pokračovat: pobaltské státy, pak je tady Polsko se svými ambicemi, nepřátelská Ukrajina, skončíme v Rumunsku a už jsme u břehu Středozemního moře, tam kouká přes vodu Turecko, i když mám dojem, že Turecko je nakonec nejmenší problém. Když přes to moře přeplujeme, dorazíme na hranici Gruzie, což je další nepřátelský stát. Takže Rusko je de facto obklíčeno obloukem nepřátelských zemí, které jsou více či méně, téměř skoro všechny členskými státy NATO a Evropské unie, což je dnes v zásadě totéž.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Mělo by vůbec nějakou logiku, aby Rusové sami chtěli vyvolat konflikt na hranici států NATO a Evropské unie? Dávalo by to nějaký smysl?

Martin Koller (vojenský analytik, diplomat)

Smysl to nemá, protože Rusko vzhledem k počtu obyvatel, postavitelnému počtu a udržitelnému počtu armády nemá z vojenského hlediska možnost porazit NATO. Rusko má 146 miliónů obyvatel, zatímco Spojené státy mají přes 300 miliónů obyvatel, Evropská unie sama o sobě přes 500 miliónů obyvatel. Vojenský rozpočet NATO je zhruba 18-20× vyšší než rozpočet Ruska. NATO má tudíž zásadní převahu ve většině faktorů, včetně počtu moderních letadel, počtu moderních tanků atd. Je v podstatě vyloučené, aby Rusko se svými možnostmi dokázalo vést konvenční ofenzívní válku proti Evropské unii a NATO a dokázalo tyto zisky udržet. Řekněme, že by se tedy Putin zbláznil a vyvolal válku. Ale to je celé nesmysl. Co by Rusko v Evropě získalo, proč? Získalo by jadernou válku. Proč? Co by z ní mělo? Získalo by v podstatě rozpadající se společnosti a vydrancované ekonomiky středoevropských zemí.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Přesto, kdyby se podařilo rozpoutat válku, kdyby se podařilo tím soustavným tlakem, tím zvyšováním napětí válku vyvolat, co by to pro nás znamenalo? Co by se potom mohlo stát? Nejsme potom nakonec my tady, Česká republika, jenom ten obyčejný "kanonenfutr"?

Martin Koller (vojenský analytik, diplomat)

Musíme si uvědomit, jaký by byl dopad. To by nebylo sledování nějaké televizní hry. Realita je zima, hlad, nefungující veškerá elektronika, nefungující cokoliv z hlediska přísunu energie, nedostatek potravin, kterých jsme se sami zbavili, když jsme byli kdysi téměř plně schopni zásobovat své obyvatelstvo. No a kromě toho samozřejmě následky jaderného spadu. Rusko se nemůže ubránit agresi ze strany NATO a Evropské unie bez jaderných zbraní. To není možné. Rusko je prostě výrazně slabší, a to navozuje naprostou realitu jaderné války v Evropě, což je něco, co si nikdo neumí ani představit.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

A to bylo dobré, aby těm válečným štváčům, i u nás, se neustále opakovalo dokola, protože často to jsou pseudointelektuálové, kteří by samozřejmě neudrželi ani v ruce batoh, který by si měli vzít na cestu na frontu.

Martin Koller (vojenský analytik, diplomat)

Myslím si, že by po tom útoku hlavně neudrželi svěrač, ale to je věc druhá. Máme tady tzv. odborníky jako armádního generála Pavla, který nikdy nevelel větší jednotce než prapor. A když se podíváme na jeho rozhled a výrazivo, tak člověk žasne, že není spíše desátníkem. Takoví lidé se dostávají do funkcí a jsou na pozicích těch válečných štváčů a propagandistů. Každopádně, jestli se jim opravdu podaří válku vyvolat, tak na to doplatí Evropa, od Ukrajiny po Berlín.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Nebylo by to poprvé, kdy se mocní snaží řešit krizi, kterou sami zavinili, válkou.

Martin Koller (vojenský analytik, diplomat)

Samozřejmě, protože hospodářství celé Evropské unie a celého NATO, včetně Spojených států a Kanady, je v rozpadu a hlavně je v rozpadu i společnost. Ono na jedné straně to vlastně Rusku přihrává, protože armáda je takový naturalistický obraz svého státu. Jestliže je v rozkladu stát, tak je také v rozkladu armáda, to nakonec vidíme všude.
Ať se podíváme kdekoliv, výsledný efekt je čím dál tím horší, začíná to školstvím. Jediná dnes relativně bojeschopná, opravdu bojeschopná armáda je armáda Polska. No a ta to samozřejmě sama nezvládne. A my vůbec nevíme, jaká je vlastně situace a kolik Poláků je ochotno nechat se pozabíjet za zisky nějakého amerického deep state nebo za německý revanšismus.

Stanislav Novotný (předseda Asociace nezávislých médií)

Moc děkuju za rozhovor. A s Vámi, milí diváci, se těším na další pokračování cyklu O čem se mlčí.