Otázka – Odpověď V.V. Pjakina 20.09.2021

Fond konceptuálních technologií

Show more

uvádí

Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I. a II.

si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/

Dobrý den Valeriji Viktoroviči.

Dobrý den.

Zdravím naše vážené diváky,

posluchače a kolegy ve studiu.

Dnes je 20.09.2021.

No a první otázka je od Alexandra.

Valeriji Viktoroviči, hodně jste mluvil o nelegitimitě voleb

na Ukrajině, o tom, že nemělo cenu jít hlasovat,

aby se lidé cituji:

„Neúčastnili toho divadélka!“

A co můžete říci o volbách do Státní dumy 19. září? Neřekl jste k tomu vůbec nic!

Ujasněte nám to, prosím.

Ano, skutečně. Co to má být?

Volby na Ukrajině jsem komentoval, i když myslím, že jsem se tomu zas tak moc nevěnoval.

Prostě jsem řekl, že tam je nutné volby

ignorovat, neúčastnit se toho divadélka,

aby tak zvýšili neurčitost pro ty,

kteří tam řídí procesy.

Mluvil jsem trochu

o volbách v Bělorusku,

ale přitom jsem z nějakého důvodu úplně

ignoroval celou předvolební kampaň v Rusku,

nic jsem k tomu neřekl a proč?

Cožpak tento řídicí manévr

nemá pro Rusko význam?

A pokud významný je,

tak co jsem tím sledoval?

Když se podíváte na předešlé roky,

kdy probíhaly předvolební kampaně,

tak jsem vždy říkal jedno a to samé.

Ta strana Jednotné Rusko je nástroj, který ruský gosudar Vladimir Vladimirovič Putin

používá k tomu, aby obnovoval suverenitu Ruska,

pozvedal ekonomiku, rozvíjel Rusko a bránil jeho zájmy.

Vždy jsem to říkal.

A v tomto roce jsem z nějakého důvodu vůbec nic nekomentoval. Mohu nyní říci, přibližně to samé.

Všichni, kteří hlasovali

za Jednotné Rusko, volili správně.

Hlasovali tak za budoucnost Ruska,

za obnovu jeho suverenity,

za možnost zajištění

samostatnosti Ruska ve světě.

Hlasování za jiné strany znamenalo v té či oné míře podrývat možnosti Ruska obnovit si svou suverenitu.

Volby se konaly. A já najednou z ničeho nic o tom opět takto mluvím.

A co mi bránilo, tohle říci dříve? Lidi, musíte jít volit a hlasovat za Jednotné Rusko!

Já jsem ale kdo ví

proč tohle neudělal?

To znamená, že musí být nějaký důvod,

proč jsem nevystupoval za to,

abychom ve volbách podpořili Jednotné Rusko jako nástroj,

který používá Putin v ručním režimu,

aby obnovoval suverenitu Ruska a rozvíjel ho.

A ta odpověď je fakticky v mé frázi: Putin

používá politickou stranu Jednotné Rusko

v ručním režimu jako nástroj

v zájmu Ruska. V ručním režimu!

To znamená, že se stalo něco takového,

co v současné době dost ohrožuje to využití strany Jednotné Rusko jako nástroje pro obnovu Ruska.

Ale vždyť jsem právě tvrdil, že ti, kteří

pro tuto stranu hlasovali, udělali dobře.

Tak o čem to vlastně mluvím?

Úplně jsem vás zmátl, že?

Tak zkusíme tuto věc probrat...

...pořádně, krok za krokem.

Je nutné mít na zřeteli, že ten faktor, na který jsem poukazoval v případě Ukrajiny,

že je dobré zvýšit míru

neurčitosti pro ty síly,

které se pokouší řídit náš stát z nadnárodní úrovně na úkor zájmů obyvatelstva Ruska,

nu, jako na Ukrajině,

tak ten že platí i pro Rusko.

Takže je nutné, aby ty síly, které

uplatňují nadnárodní řízení Ruska

přes své nástroje, nezískaly úplný

a hodnověrný obrázek o tom,

jak vypadá ta volební situace, tedy fakticky jaký postoj k nim zastává veškeré obyvatelstvo.

Tento úkol v plné míře platí stejně jak pro Ukrajinu,

tak i pro Rusko. Je to skutečně potřebné.

Jenže řešit tyto úkoly je

zapotřebí za různých okolností.

Na Ukrajině neměli vůbec

žádnou jinou volbu,

zatímco v Rusku tu ta volba formálně je a byla v podobě Jednotného Ruska.

Abychom tomu porozuměli, musíme si trochu upřesnit pojmy.

Čím je politická strana

v současném světě?

A kdy se vůbec jako taková

novodobě objevila?

Každá politická strana

je hlásnou troubou zájmů,

prostředkem pro dosahování cílů určité klanově korporativní skupiny.

Je obrazně řečeno tribunou, piedestalem,

ze kterého své pravdy hlásá každý partajní lídr,

tím pytlem peněz, který klanově-korporativní skupina může zajistit k tomu,

aby v informačním prostředí

prosazovala své zájmy.

Když dokážou nashromáždit velký pytel, obrovský, postaví na něj nějakého partajního lídra,

aby byl vidět a slyšet zdaleka.

Malé klanově-korporativní skupinky mají peněz málo,

nasbíraly malý pytel a lídra tedy není vidět ani slyšet.

Tahle situace byla aktuální řekněme asi tak do poloviny 20. století.

Už od poloviny 20. století začal v míře rozvoje informačních technologií

kromě peněz hrát důležitou roli

přístup k informačním kanálům.

Čím více kanálů šíření informací je možné kontrolovat a čím větší je váš pytel peněz,

ze kterého můžete financovat svou reklamní kampaň pro svou klanově korporativní skupinu,

tím větší je vlivový efekt

na obyvatelstvo.

Čím méně máte peněz, čím méně máte kanálů

pod svou kontrolou, tím je ten efekt menší.

A může se také stát, že peněz máte moře, ale žádné informační kanály.

Nebo naopak, informačních kanálů máte mnoho,

ale peněz málo. A tady jsou určité nuance.

Ale ty teď ponecháme stranou.

Hlavně je důležité pochopit,

že každá strana vyjadřuje zájmy klanově-korporativní skupiny.

A každá klanově-korporativní skupina

se zaměří na ten segment společnosti,

s jehož využitím může dosáhnout svých klanově-korporativních zájmů.

Jen si vzpomeňte, jak Žirinovskij vykřikuje:

„Já hájím chudé. Já hájím Rusy…“

Taková hesla můžete najít všude.

To znamená, že se zaměřují

na určité segmenty společnosti,

aby dosáhli svých

klanově korporativních zájmů.

A dále vzniká otázka. Takže vy jste zformovali politické strany, ale jak bude vypadat jejich rovnováha?

Vždyť tu je třeba nějak budovat.

Tak pro vybudování této rovnováhy klanově-korporativních skupin tu jsou takříkajíc ti stálí poslanci.

Každý poslanec Státní dumy nebo jakéhokoliv jiného parlamentu

je představitelem určité

klanově-korporativní skupiny.

A když se potom lidé diví: „Jak je to možné,

takový skvělý člověk a tak dále.

Tolik toho udělal pro vítězství dané strany a oni ho odsunuli a poslancem udělali někoho jiného…“

Proč? Protože daný člověk

fakticky pracoval naslepo.

Byl jednoduše zneužit a odhozen.

Byl jen užitečným idiotem, zapracoval

pro zájmy dané klanově-korporativní skupiny,

ale hájit její zájmy už musí člověk, který je její součástí, který je stejné krve.

Může to být úplná nula, ale bude oddaný dané klanově-korporativní skupině

a bude dodržovat interní partajní instrukce.

Takto je formován

poslanecký kádrový sbor.

To znamená, že se tam soustřeďují a hájí výlučně zájmy svých klanově-korporativních skupin.

A přijímání zákonů je potom otázkou sladění těchto klanově-korporativních zájmů, nic víc.

A to když opomíjíme nadnárodní řízení, které se s ohledem na Rusko vůbec opomíjet nedá,

neboť u nás většina zákonů stejně jako dříve přichází z velvyslanectví USA,

Přes nějaký ten mezičlánek

to jde přímo do Státní dumy.

Takže co tu fakticky máme?

Máme tu fakticky nějaká klanově-korporativní uskupení, která zastupují velké strany.

A které to jsou, ty velké strany?

Ty, které se opírají o zájmy více

či méně početných sociálních skupin.

Jestliže Jabloko nezastupuje nikoho jiného než kompradory,

nebo nějací ti zelení, Zelená alternativa...

Ti nezastupují nikoho, tak za ně také nikdo nehlasuje,

nebo jen lidé, kteří o řízení vůbec nic nevědí.

A tak dopadají jak sedláci u Chlumce,

bez ohledu na množství vynaložených peněz i na to,

že mají k dispozici na internetu mocné informační kanály.

Vždyť internet je toho plný. Jenže neodrážejí zájmy žádné početnější sociální skupiny ve státě.

A pokud strana odráží zájmy nějaké početnější

sociální skupiny, tak nabývá ve státě na významu.

A co dělají, aby se probojovaly do Státní dumy,

do parlamentu? Předvolební bloky.

Jako například Spravedlivé Rusko… Kdo je to tam s nimi? Ruští vlastenci, Za pravdu.

Ty se spojily do bloku. To znamená, že rozšířily sociální skupinu, o kterou se mohou opřít.

Přičemž klanově-korporativní skupiny figurující v tomto bloku se nějak dohodly na společných zájmech.

Jeden ustoupil v tomhle, druhý v něčem jiném a uzavřely tak toto spojenectví.

Liberálně demokratická strana představuje další blok,

KPRF třetí blok, a potom tu je to Jednotné Rusko.

Ale Jednotné Rusko, ta nejsilnější strana se nezformovala jen tak.

Připomenu, že Jednotné Rusko vzniklo spojením tří velice silných skupin.

Všech voleb se vždy účastní

strana, která je právě u moci.

Tedy strana, za kterou stojí málo peněz,

ale zato velice silný administrativní zdroj

a solidní podíl na informačním poli.

To jsou vždy velice silné

předpoklady pro vítězství.

Byla tu strana Jednota (Jedinstvo), Otčina (Otěčestvo),

v jejímž čele stál Lužkov a Šajmijevova strana Celé Rusko.

Tyto tři skupiny měly tu nejsilnější…, tedy přesněji opíraly se o nejširší sociální vrstvy ve státě.

No a tyto skupiny se sloučily

do jedné strany.

Když se dorozuměly na tom, že je dobré se spojit

a nedrobit tyto sociální vrstvy,

protože se tak či onak jejich

zájmy střetávají, překrývají.

Pokud by nadále zůstali rozděleni, mohli by úplně přijít o politickou stranu a tedy i o možnost cokoliv řídit.

Když si tohle vše ujasnili,

tak přistoupili na sloučení.

Je přece jen lepší omezit se v něčem ve svých úzce klanově-korporativních zájmech a zůstat u moci.

A moc to je v praxi

realizovatelná schopnost řídit.

Není to cedulka na dveřích ani žádné ředitelské křeslo. Moc, to je proces informační.

Šíření informací ve státě je řízením.

A každá taková informace se tak či onak musí slučovat se zájmy, opakuji, různých sociálních skupin.

A čím početnější jsou ty sociální skupiny,

u kterých tyto informace vyvolávají ohlas,

na které lidi slyší, tím větší možnosti to poskytuje dané straně.

Čím méně jsou ty sociální skupiny početné,

tím více se zužují možnosti i dané partajní skupiny.

A v tomto ohledu je velice významný postoj těch, kteří nepřišli hlasovat,

nebo těch, kteří schválně

znehodnotili svůj hlasovací lístek.

To je znakem toho, že informace, které šíří všechny ty strany účastnící se voleb,

nezabraly u těch sociálních skupin, které ty volby ignorovaly.

Pro každé řízení znamená

rozšíření této základny

a tím spíše, činí-li ta základna polovinu obyvatel státu, katastrofu.

Staví je to na hranu ztráty řízení.

A co nám ukázaly výsledky těchto voleb?

Že v podstatě asi polovina obyvatel s volebním

právem se hlasování účastnila a ta druhá zase ne.

K tomu je nutné vzít do úvahy ještě podmínky,

proč se lidé účastnili a proč ne.

Když se neúčastnili, tak je to jasné, prostě se nenašly informace, které by je donutily jít hlasovat.

A ti, kteří se účastnili, zase velice často přistupují na kompromis.

Všichni přece víme, jak moc jsou obyvatelé

nespokojeni státní mocí. Velmi nespokojeni.

Ale přitom když dojde na volby, tak se ti, kteří provádí průběžné volební průzkumy, diví: „Jak je to možné?

Na internetu neustále nadávají

na stranu, která je u moci

a přitom velké množství lidí jde a hlasuje za ni?! Za co tedy hlasují?“

Každý člověk, který vybírá, za koho by hlasoval, si volí to pozitivní, co vidí v řízení.

To, které pracuje na ty cíle,

na které je on sám orientován.

Hlavní masa obyvatelstva reaguje na to, že s příchodem Vladimira Vladimiroviče Putina hlavní masa…

Tedy přesněji vládnoucí strana začala stabilně pracovat na obrození Ruska.

Jakž takž se rozběhla ekonomika,

důkladně byla posílena armáda…

A teď už všichni jasně vidí, že to bylo absolutně

nezbytné, protože to nebezpečí na šesté prioritě,

tedy ozbrojený vpád, není žádnou prázdnou

hrozbou, že opravdu potřebujeme silnou armádu,

protože bez ní fakticky přestane

existovat i náš stát.

Takže když někdo tvrdí, že je zbytečné financovat armádu, že by bylo lepší ty peníze využít jinde,

tak je to stejné, jakoby za Velké vlastenecké války tvrdil,

že je zbytečné zásobovat armádu bojující na frontě,

že je lepší řešit úkoly

zdravotní péče, vzdělání…

Cožpak podobné úkoly nebyly? Byly.

I když teď ta válka vypadá jinak.

Přesto ten úkol obrany vlasti

ta armáda stále plní.

Jen si vzpomeňte, jak to bylo,

když jsme se vykašlali na armádu.

Kdy se zhroutil SSSR?

Když se zhroutila jeho armáda.

To znamená, že zpětný proces obnovy státu musí začít armádou!

Napřed musí být obnovena armáda, jádro státní instituce a až potom stát jako takový.

Pokud si přečteme paměti účastníků občanské války jak z bílé, tak i z rudé strany.

Možná to bude naopak lepší

z té bílé, je to více vypovídající.

Protože ti, co viděli, že tu je armáda, věděli, že to znamená i budoucí stát. Ale tu státní armádu viděli v Rudé armádě.

Bělogvardějci vždy měli respekt jen k jednomu, že se rudým povedlo vytvořit armádu, což pak znamenalo i stát.

Bílým se armádu vytvořit nepodařilo

a sami si kladou otázku:

„Proč nám se nepovedlo vytvořit armádu?

Vždyť jsme k tomu měli takový potenciál?“

A sami si hned také odpovídají: „Protože naše bílé armády vždy sloužily zájmům cizích států,

k okupaci Ruska cizími státy.“

Takže ten, kdo vytvoří státní armádu,

ten si tím zajistí také stát.

A bolševici takto vytvořili Rudou armádu

a následně i stát, superstát číslo jedna ve světě.

Doporučuji vám, bude-li někdo tvrdit,

že bělogvardějci nic takového neříkají,

přečíst si například Budbergovy paměti,

porovnání Rudé a Bílé armády.

To je závažná výpověď.

Mohl bych jmenovat i další.

Takže armáda je nezbytná, ale my teď přece mluvíme o politických stranách.

To bylo jen takové malé odbočení, že je-li armáda,

bude i stát a nebude-li armáda, nebude ani stát.

Sovětský svaz... Kde je konec

té legendární neporazitelné armádě?

To ta politická rozhodnutí!

„Nač je nám taková armáda…“

Odevšad jsme se stáhli a ve výsledku

se nám to odevšad vrátilo jako bumerang.

Odešli jsme z Afriky a Afrika přišla k nám.

Ne v tom smyslu, že by k nám přišli Afričané, ale ten stav jejich státnosti,

kterého jsme se snažili Afričany zbavit a pomoci jim vytvořit si nový typ státu,

tak tato africká státnost

se rozšířila i k nám.

Jen si vzpomeňte na devadesátá léta.

Prakticky nic nám nezbylo

a museli jsme vše obnovovat

z mínusových hodnot.

Když si přečtete noviny z konce devadesátých,

tak se tam probíralo, jak ještě dlouho tu bude Rusko?

Pět, deset let? Než se zhroutí.

A všichni se báli, že až Jelcin na někoho prstem ukáže, že je to jeho nástupce,

bude to pro něj znamenat konec jeho

politické kariéry, všichni před tím utíkali.

A koho vybral Jelcin?

Člověka, který byl představitelem jiné klanově-

korporativní skupiny, té petrohradské, sobčakovské,

aby potom Putina (jako viníka všeho zlého) zastřelili

u Kremelské zdi, rozprášili tu petrohradskou skupinu

a v tom malém Moskevském carství

by skupina Rodina zůstala dále u moci.

To byl jejich jednoduchý plán,

jenže Putin je převezl. Ale teď se vrátíme.

Takže Putin vytvořil silnou

mocenskou stranu.

Dal dohromady tři hlavní skupiny, které se fakticky opíraly o stejné sociální skupiny.

A celou tu dobu Putin v míře možností a v ručním režimu prostřednictvím řízení této mocenské strany

posouval Rusko vpřed a k tomu,

aby stabilizoval situaci,

aby se přestalo hroutit a následně postupně k tomu, aby se začalo pomaloučku rozvíjet.

Takže s využitím toho nástroje

v podobě mocenské strany

posouval Rusko stále dál, rozvíjel ho

a získával stále více suverenity.

A proto mnozí lidé, dokonce ani ne mnozí, ale

převážná většina lidí, prostě absolutní většina lidí

hlasujících pro Jednotné Rusko

tím hlasovala pro prezidenta,

pro ruského gosudara Vladimira

Vladimiroviče Putina,

neboť viděli v Jednotném Rusku nástroj uplatňování prezidentovy státní politiky.

V podstatě vždy dříve, až do těchto voleb,

to ta strana dělala svým hlavním proudem:

„My jsme prezidentova strana! My to děláme jako prezident. Jsme s prezidentem!“ A tak dále.

Šplhali se nahoru výslovně na jeho autoritě. A jak to bylo v tomto roce? Najednou to bylo jiné...

Kde bylo Jednotné Rusko a kde prezident?

Ano, nikdo nepopíral, že Jednotné Rusko je nástrojem, přes který Putin uplatňuje svou politiku a tak dále.

Ale podáváno je to úplně jinak než na všech těch předešlých volbách, kdy to bylo jejich hlavním proudem.

Oni mlčí, a proč bychom

tedy my měli mluvit?

Možná bude lepší vyčkat na chvíli, kdy my budeme moci říci své slovo do pranice?

Proč se ta strana odmlčela?

A teď se dostáváme k tomu hlavnímu.

V roce 2019 došlo k politické události, která vyvolala

velké napětí u politické části, vůbec u celé společnosti,

nejen její politické část, ale u celé společnosti,

když byla přijata ta takzvaná penzijní reforma,

se kterou se zvyšoval věk

odchodu do důchodu.

A jakmile byla schválena, tak ten, který ji prosazoval,

Dmitrij Anatoljevič Medvěděv se tomu začal vysmívat:

„Jací jste to všichni hlupáci, vždyť tu nebyly vůbec žádné příčiny pro přijetí takové penzijní reformy.

Vždyť brzy budeme muset přejít na čtyřdenní

pracovní týden. Měli jsme k tomu úplně jiné důvody.

Zvýšením toho věku odchodu do důchodu bráníme

přítoku mladých kádrů do všech oblastí činnosti státu.“

Společnost tenkrát kvůli té penzijní reformě málem vybuchla.

A všechno, co bylo provedeno,

bylo svalováno výslovně na Putina.

Je nutné ho odstranit,

to on je takový a makový…

A já se ptám, on Putin sebou nahradil

všechny ty klanově-korporativní skupiny,

všechny ty úředníky, celou vládu,

politické strany, Státní dumu...

To on za ně za všechny rozhoduje?

Nebo je to tak, že něco je práce jejich rukou?

A pokud tedy oni sami něco dělají, tak v jakém poměru procentuálně sami plní Putinova nařízení?

Začínalo to tím, že prakticky

nic z toho neplnili.

Potom to stouplo na nějakých 15%, v těch

nejlepších časech z jeho nařízení plnili tak 40%

a najednou v roce 2019 došlo k něčemu,

co mělo Putina odrovnat.

Putin řekl, že dokud je prezidentem, žádné

zvýšení věku odchodu do důchodu nebude.

A najednou z ničeho nic, všechny, úplně všechny klanově-korporativní skupiny

podílející se na státním řízení, začaly usilovně

pracovat na tom, aby byl právě ten věk zvýšen.

Neboť věděly, že si to v konečném důsledku vypije Putin a navíc cíleně pracovaly na tom,

aby za toho viníka byl

označen právě on.

Aby díky tomu destabilizovaly stát, aby díky tomu přinesly Ukrajinu, majdan do Ruska.

Rok 2019 byl rokem, kdy všechny klanově

korporativní skupiny, dokonce i ty vlastenecké,

ty takzvané „vlastenecké“ vystoupily

svorně proti Putinovi a řekly:

„Ne, my s tvou variantou obnovy státnosti Ruska a jeho suverenity nesouhlasíme!

My chceme nadnárodní řízení, my potřebujeme zahraničního páníčka a ten je s tebou nespokojen.

Proto se tě zbavíme!“

A jako první proti Putinovi vystoupila právě tato mocenská strana,

která je jakoby Putinovým nástrojem uplatňování jeho řízení.

A já opakuji, že v ručním režimu. Když jste je chytili přímo pod krkem, tak teprve něco udělali.

A když tohle z nějakého důvodu udělat nemůžete, protože vám to neumožňuje politická situace, čas,

nebo jsou vaše síly

a prostředky angažovány jinde…

Neboť tam kde osobně působí Putin,

tam jde pokrok státu kupředu, tam se rozvíjí,

zlepšuje se jeho stav, zvyšuje se jeho suverenita.

Všude to vede k pozitivním posunům.

A tam, kam Putin nedosáhne, tam opět nastupuje úpadek, ale takto to nemůže být, to není systém.

Proto právě začali mluvit

o Putinově dlouhodobém státu.

Ono se totiž ukazuje, že bez Putina nikdo stát řídit nedokáže, prostě nedokáže.

Jenže na druhé straně je s Putinem nespokojen zahraniční páníček a Rusko je všem současným „elitám“,

všem bez výjimky ukradené,

pro ty je důležitější posloužit svému zahraničnímu páníčkovi a ten je s Putinem nespokojený.

A zde dochází k té kolizi:

„Co s tím tedy provedeme?!“

Chtěli by, aby tato zlatá rybka plnila „carevně“ všechna přání.

Aby Putin řešil všechny potřebné úkoly a přitom byl spokojený i ten zahraniční páníček.

A právě proto je v plánu ten státní převrat s cílem svrhnout a odstranit Putina.

Co potom bude se státem? Na to vůbec nemyslí.

Pro ně je důležité, aby byl spokojen páníček.

To právě proto veškerá

ta podpindosnická „elita“ v Rusku

celou tu dobu od roku 2019 pracovala na zhoršování ekonomické a politické situace v Rusku,

aby vybičovala lidi k výbuchu

a provedla státní převrat.

Tímto státním převratem, mechanismem…

Když jim to nevyšlo v roce 2019.

Problém je v tom, zda Putina zatknout, aby ve vězení navrhoval východiska z různých situací a něco za ně řešil,

nebo ho přímo postavit ke zdi…

To už pro ně ale není tak důležité,

hlavní je, aby posloužili páníčkovi, který je teď nespokojený.

Páníček má problémy, on potřebuje teď to Rusko sežrat, protože jinak se sám zhroutí.

A Nabiullinova a Siluanov, který nedofinancoval rozpočet,

a on je ze zákona povinen to udělat, na to je zákon.

On tam nedodal celý trilión a je za to trestně odpovědný…

Kdyby chyběly peníze nebo existovalo jiné vysvětlení…

A jak to vypadalo na vládním

slyšení, na té vládní hodině?

Siluanova se tam ptali: „Řekněte, proč jste do rozpočtu nedodal trilión rublů, jak jste povinen za zákona?“ Trilión!

Jaká byla odpověď? „Další otázka.“

On se ani nenamáhal na tu otázku odpovědět a nikdo na tom netrval.

Proč? Protože všichni vědí,

že tak plnil páníčkův příkaz!

S cílem vytvořit v ruské ekonomice krizi vedoucí ke zhroucení Ruska,

aby jeho zdroje zase mohly plně využívat USA,

jako tomu bylo v roce 1991, kdy se zhroutil SSSR.

I když ty zdroje SSSR byly v zájmu USA využívány již daleko dříve.

USA by se například zhroutily už v roce 1970,

kdyby v SSSR nebylo rozhodnuto o tom,

že v obchodování s energetickými zdroji se nebude používat rubl ale dolar.

Všichni si tenkrát mysleli, že to bude rubl! Plně

s tím počítal i de Gaulle a sám tomu napomáhal.

Jenže bylo přijato rozhodnutí používat

místo toho americký dolar!

Oni tím veškerou ekonomiku SSSR

fakticky nechali pracovat na USA!

Zachránili tak svého protivníka!

No a v devadesátkách tady pro ně byla přímo hostina, pro ty americké státní „elity“.

Rvaly Rusko na kusy a chtějí to udělat znovu.

A Nabiullinova a Siluanov tomu napomáhají.

Všechny „elity“ se teď spojily proti Putinovi právě s tímto cílem,

aby v Rusku došlo ke státnímu převratu a ty ruské

zdroje opět byly plně k dispozici americké státní „elitě“.

Ano, přivedlo by to ke krachu celé lidstvo, jenže oni

o tom vůbec takto nepřemýšlí, ani na mysl jim to nepřijde.

Oni mají svého páníčka,

kterému je třeba oddaně sloužit.

No a teď přišel koronavirus a opět vidíme lítý boj všech řídících „elit“ proti Putinovi.

Putin řekne: „Je třeba udělat tohle…“

a nikdo to nedělá.

Putin řekne: „Vyčleňte peníze sem…“

a nikdo to neplní.

Jak moc například musel

Putin zmáčknout Siluanova pod krkem,

aby se ten nakonec uráčil vyplnit Putinovo nařízení a vydal peníze lékařům?

A vzpomeňte si na to, co dělaly „elity“

například v Tulunu za té povodně.

Stát tam poslal peníze a komunista!

Komunistický guvernér ty peníze rozdělil mezi svůj klan a lidem řekl:

„A vy si přežívejte, jak chcete!

To není náš problém!“

Takže je vůbec kupodivu, že ještě někdo za KPRF hlasuje, je to udivující.

Když lidé vidí, co dělá Raškin, Zjuganov,

Kašin, Afonin, prostě všichni!

Když mají v KPRF takovéto guvernéry!

Když je v jejich seznamu Grudinin.

Když se miliardáři z Jukosu schovávali

za poslaneckou imunitu v KPRF.

A proč po tom všem pro ně hlasují?

Kvůli své neinformovanosti.

Oni se opírají o konkrétní sociální skupiny,

které nejsou dostatečně informované.

Ale stejně ta jejich podpora klesá, protože ty informace se tak či onak šíří, přesto KPRF něco stále nabírá.

Takže přišel koronavirus

a co řekla Taťána Djačenko?

Finále koronaviru má být provedení státního převratu v Rusku,

odstranění nebo zavraždění Putina a podřízení všech ruských zdrojů zájmům USA.

USA musí plně ovládnout ruské zdroje.

To, co dělal Boris Nikolajevič Jelcin,

její otec, dělá nyní i jeho dcera.

Je třeba pamatovat na ten skandál s Bank

of New York, kdy více než 10 miliard dolarů

a to včetně peněz Taťány Djačenko,

zabavila americká vláda.

Byly to peníze Vološina, Djačenko a dalších

s tím, že jde o ukradené peníze.

A myslíte si, že se snad proto na USA urazili?

Vůbec ne. Prostě řekli: „Páníček je potřeboval

a my si v té „Rašce“ zase

nakradem, tam toho ještě je…!

Obyvatelstvo? Co je nám do něj? Páníček

o ty lidi nestojí, stejně je třeba je vybíjet.“

Takže všechno bylo provedeno tak,

aby ve státě došlo k výbuchu.

A ta předvolební kampaň na to byla zaměřena,

aby to skončilo státním převratem.

Siluanov z naší ekonomiky odčerpává peníze

a já jsem o tom mluvil na příkladu těch lékařů…

Zatímco Putin se naopak snaží ty peníze do ekonomiky napumpovat.

Putin dobře ví, že změnit ten trend, kdy úmrtnost převyšuje porodnost, je zapotřebí stimulací porodnosti.

Když se narodí děti, tak je to okamžitě velmi znát na rodinných financích.

Proto je zapotřebí tohle nějak řešit. Putin vymýšlí a realizuje různé dětské programy

a kromě toho, že si tak navyšujeme porodnost,

unikáme depopulaci Ruska, to navíc znamená další peníze,

kterými Putin stimuluje ekonomiku. A abychom měli představu, co to znamená…

Tak Siluanov nedal do ekonomiky

za rok více než trilión rublů

a Putin všemi svými programy, těmi penzijními, dětskými a dalšími

do ruské ekonomiky napumpoval

asi 400 miliard rublů, ne více.

Ale pokud by to neudělal,

tak by se ekonomika úplně zadřela.

Těmi dětskými dávkami se peníze vlévají přímo

do ekonomiky, protože ty výdaje za děti jsou velmi vysoké.

A lidé, kteří mají děti a také zájem na tom, aby Rusko mělo svou budoucnost, zpravidla nemají nijak vysoké příjmy.

A ti, kteří ty příjmy mají, ti jsou Childfree,

ti o děti nestojí, ti si chtějí žít.

To LGBT společenství a tak podobně

a ty žádná budoucnost Ruska nezajímá.

Ta zajímá jen ty, kteří žijí Ruskem,

kteří žijí v Rusku a žijí Ruskem.

A právě tam Putin dodává peníze.

A jak říkám, ten nástroj,

který Putin používal k tomu,

aby v ručním režimu pracoval na obnově Ruska, se vymknul zpod kontroly.

Takže první, co udělal Putin,

protože musel ten nástroj znovu

zfunkčnit, alespoň v ručním režimu…

Mnozí to viděli, ale vůbec

nepochopili, co se stalo.

Takže to první, co Putin udělal s vědomím toho,

že lidi, kteří jsou skutečnými ruskými vlastenci,

tento nástroj v podobě strany Jednotné Rusko nikdy nezařadí do svých seznamů na místa,

která by jim zaručila účast ve Státní dumě...

Někde na podružných místech

jim to umožnit i může.

Tito skuteční ruští vlastenci nikdy také nedostanou financování a přístup do informačních médií,

a to právě proto,

že jsou to ruští vlastenci.

To znamená, že dostávat je

do Státní dumy je nutné jinak,

a také stranu Jednotné Rusko je nutné dostat do práceschopného stavu v zájmech Ruska jiným způsobem.

To znamená, že tam ty lidi musíte dostat takovým způsobem, aby se ocitli v poslaneckém sboru.

A tak Putin učinil následný krok.

Dmitrij Anatoljevič Medvěděv, lídr strany,

který v rámci práce na státním převratu,

aby si zajistil moc, založil televizní kanál Dožď...

Je plně jeho, je to jeho příruční televizní kanál. Je zbytečné namítat, že se odtamtud stáhnul a tak podobně.

To jsou pohádky pro idioty.

My hodnotíme reálné procesy řízení, a také reálně

chápeme roli a místo Dmitrije Anatoljeviče Medvěděva.

Takže ten Dožď byl a stále je jeho příručním televizním kanálem,

který protlačuje jeho informační politiku ve vztahu

k Rusku, jeho zájmy ve vztahu k Rusku.

Nu sláva Bohu, televizní kanál Dožď byl nakonec uznán zahraničním agentem.

Dále. Dmitrij Anatoljevič Medvěděv,

lídr strany Jednotné Rusko

se nedostal do první pětice lídrů,

kteří měli vést stranu do voleb.

Tu první pětici vytvořili lidé,

kteří jsou bezesporu,

absolutně bezesporu ruskými vlastenci pracujícími pro zájmy Ruska.

Podívejte se zpětně na všechno,

co udělal každý jeden z nich

a budete muset uznat, že jejich činnost objektivně prospívá zájmům Ruska.

O našem Sergeji Viktoroviči Lavrovovi, kterého by se chtěli zbavit všichni podpindosníci…

Obzvláště Žirinovskij vykřikuje,

jak je nutné ho odstavit.

A proč? Protože páníček je nespokojený!

Páníček! A páníčkovi je nutné sloužit.

Takže byl sestaven trochu jiný seznam,

ne z takových Oxan Puškinových,

přívrženkyň LGBT a tak podobně.

Které nemyslí na nic jiného než jak co nejlépe posloužit svému zahraničnímu páníčkovi.

Byli tam uvedeni lidé, kteří budou pracovat pro zájmy Ruska.

Zatímco všichni podpindosníci

mají zájem na tom,

aby se díky Putinově autoritě dostali

do Státní dumy a potom si to s ním vyřídili.

Putin má jiný úkol.

Využít volby k tomu, aby do Státní dumy dostal skutečné ruské vlastence.

Pokud se první pětka vzdá svých mandátů,

neboť zůstane ve svých státních funkcích,

znamená to hned pět nových lidí,

kteří se tam takto dostanou.

S přísunem řídicího zdroje je možné dostat tu stranu opět do řiditelného stavu.

Navíc se tam lidé dostali ještě jinými způsoby,

a to okamžitě znamená jiný kritický stav.

A tady je velmi důležité

pochopit, v tomto stavu…

Mocenská strana tak jako tak měla nakročeno k vítězství, v každém případě měla vyhrát.

Oni na těchto volbách vypustili šedého

koně, že? Neznámou, nové lidi.

A proč si mysleli, že budeme hrát jinak? Že oni jsou takoví chytří a ruský národ tak debilní?

Mocenská strana

tak jako tak měla vyhrát,

takže kdybychom my řekli, že je nutné hlasovat pro mocenskou stranu,

znamenalo by to dát najevo těm manipulátorům

nadnárodní úrovně, kteří chtějí provést státní převrat,

že i my jsme začleněni do toho jejich řízení, že také ničemu nerozumíme,

nechápeme reálnou situaci

a je možné námi manipulovat.

Při střetu se skutečností by to vyvolalo krizi,

ale my přece krizi vyvolávat nechceme.

My potřebujeme, aby už zdálky bylo jasné:

„Pánové, nepoužívejte tento nástroj!

Nemyslete si, že se vám povedlo všechny obalamutit, oblbnout a tak podobně.

Přinejmenším polovina

obyvatel vůbec nehlasovala.

Mnozí hlasovali, ale ne pro vás, ale pro Putina.

Někteří schválně znehodnotili hlasovací lístky.

Uvědomujete si, jakou to pro vás znamená neurčitost?

Uvědomujete. A my vám tu neurčitost teď ještě zvýšíme.

My jsme celou tu dobu mlčeli,

neboť s vědomím toho, že Putin je gosudar a my podporujeme jeho činnost zaměřenou na obnovu Ruska,

jsme svým mlčením a současnou podporou jeho činnosti ukázali, že Putin má svou rezervu.

Stejně jako když v bitvě nevrháte do boje všechny síly najednou, a vždy máte záložní pluk nebo nějaké rezervy,

které později použijete v míře jejich potřeby,

tak stejně tak v těchto politických střetech vždy musíte mít někde nějaké rezervy pro řešení svých úkolů.

My jsme se odmlčeli a dávali najevo:

„Pánové, my jsme se odmlčeli.

Naše informace v informačním poli nejsou,

takže nemáte jak vyhodnotit, jak zaúčinkují.

Tyto informace budou zaměřeny na Putinovu podporu, na obnovu ruské suverenity.

Mohou říci: „Co si tu zbytečně honíte triko, vždyť kolik lidí se na vás dívá?“

Ale my své publikum máme.

Dostávají se tedy naše informace nějakým

způsobem do společnosti? Dostávají!

A vy teď musíte vyhodnotit, že polovina

obyvatelstva nehlasovala, a to znamená,

že i tam je nějaké

publikum a nějací lidé,

kteří jim dokážou ukázat zájem na obnově státnosti a způsoby její obnovy.

Jste si jistí, že to nebudeme právě my?

Žádnou takovou jistotu nemáte.

Dobře, tak to nebudeme my.

Ale to pro vás znamená ještě

větší problém. Kdo to bude?

A tak vám zbývá jen jedno, jestliže

nechcete, aby došlo k selhání řízení…

Jak bylo zlikvidováno Bolotné

náměstí? Uralvagonzavod řekl:

„Budete-li tam dál dělat bordel,

tak my přijedeme a rozeženeme vás!“

A národ čeká… Řeknu-li to slovy písně: „Až nás soudruh Stalin pošle do boje a první maršál nás povede!“

Národ čeká!

Proto raději nedrážděte

hada bosou nohou.

Nezkoušejte to se státním převratem,

nezkoušejte destabilizovat situaci v Rusku,

aby to neskončilo tak, že se budete chytat podvozku odlétajícího letadla.

Vy dobře víte, že nepřejete

lidem nic dobrého.

Vy náš národ nenávidíte a on tedy nemá jediný důvod, aby se k vám nezachoval stejně!

Vy chcete národ likvidovat

a on je připraven nechat vás být.

Ale pokud si zkusíte začít,

dobře to pro vás neskončí.

A jak Američané… Tedy přesněji pindosové, protože Američané,

to je něco jiného, pindosové jsou zcela jinou sociální skupinou, to je americká státní elita.

Jak ti se chovají k těm, které zneužili

v každém konkrétním státě?

Například v Afghánistánu. Nebo si myslíte,

že to se může stát jen tam, ale tady ne?

Ani na Ukrajině? Ani v Bělorusku? Všude je to stejné! Jim je taková sebranka k ničemu.

Už v roce 1975 vám to v Saigonu jasně ukázali.

To vy si myslíte, že vás páníček potřebuje.

A on vás zatím jen zneužívá a na konci vás odhodí jako použitý toaletní papír.

A tady v Rusku? Ano, dostalo se vás do Státní dumy mnoho.

Ale to neznamená, že když teď půjdete proti Putinovi

a svému státu, dostanete za to nějaké odpustky.

Váš páníček vám žádné nedá.

A události na mezinárodní aréně ukazují, že vás už dávno odepsali, už nyní o vás nikdo nestojí.

A vy stále ještě děláte ramena,

že provedete státní převrat.

Vy si myslíte, že když nám tady zcela destabilizujete ekonomiku, že se lidé pozvednou a svrhnou Putina.

A co vám ukázaly volby?

Že aktivní část obyvatelstva podporuje výslovně Putina, to proto hlasovali za stranu Jednotné Rusko,

ale ne za tu „elitu“, která Putinovi podráží nohy, ale za Putinovu politiku.

A co ten neurčitý faktor? My jsme se odmlčeli a stejně tak to udělali i mnozí jiní.

Ale my o tom mluvíme teď.

Proto mám chuť říci: Nehrajte si s ohněm!

Více než 50 minut.

Nu, promiňte, ale zkrátit se to prostě nedalo, protože tohle je velmi…

Já jsem opět neřekl všechno, proč jsme mlčeli a jak vytváříme Putinovi rezervu pro posun kupředu.

My jsme ten nevyzpytatelný faktor,

zcela neurčitý faktor.

Nijak jsme se neprojevili, neúčastnili jsme se v informačním poli.

A jak budeme předkládat své informace,

a jaký budou mít ohlas uvnitř, to ať…

Pro ně je to problém. To, co jsem navrhoval,

aby lidé udělali na Ukrajině,

aby nehlasovali za toho,

no, panebože, toho klauna…

Za Zelenského,

jsme my nyní realizovali.

Je to sice trochu jiná situace, přesto jsme natolik zvýšili ten faktor neurčitosti pro všechny ty manipulátory,

kteří chtějí v Rusku provést státní převrat

a rozpoutat tu občanskou válku, že pánové…

Uvědomujete si vůbec důsledky jakéhokoliv

vašeho neopatrného pohybu?

Ty následky už budou úplně jiné!

Nějaký ten ohlas přece jen máme! A takových,

co se odmlčeli, tu máte polovinu státu.

A ještě tu druhou polovinu připravenou Putina podpořit, ale ne stranu Jednotné Rusko

jako sbírku „podpindosnických“ elit.

Vlastence ano, ale tu sbírku

„podpindosnických“ elit NE!

Nu dobrá, omlouvám se, dále.

Ještě jedna otázka. Prosí vás okomentovat poslední dohodu mezi Austrálií a USA

o předávání vojenských

technologií Austrálii ve velkém.

A ještě takové vysoké úrovně,

jako je výroba ponorek

s následným rozvojem vojensko-průmyslového komplexu na tomto základě na jejich území.

Není daná dohoda fakticky spuštěním procesu masového přesunu

všech výrob amerického vojensko-průmyslového komplexu do Austrálie společně s odborníky,

kteří tam pracují, v předvečer

krachu státnosti USA?

V mnohém to připomíná dříve probíhající proces masového přesunu podniků civilní výroby z USA do Číny.

Je to tak i není.

Ta otázka je velmi rozsáhlá a budeme ji probírat dlouhodobě, stejně jako tu otázku Afghánistánu.

Ale v plném objemu to teď vysvětlit nemohu, prostě na to není dost času, o tom by se dalo povídat celé hodiny.

Ale hlavní opěrné body je třeba zmínit. Ti polithňupové jako vždy nic nechápou. A proč to nechápou?

Neboť mezi jejich okruh pojmů/znalostí nepatří takový pojem

jako konceptuální ideologická

moc a globální politika.

Když to nehodnotíte z tohoto úhlu pohledu, tak můžete v té mezinárodní politice

stloukat vodu v máselnici až

do aleluja a nic z toho nebude.

Podstata celého toho podniku

je velice jednoduchá.

Už nejednou jsme mluvili o tom, že je v plánu vybudovat dvě centra koncentrace řízení v podobě Číny a Íránu.

Přičemž tyto dvě místa koncentrace řízení nebudou těmi místy, kde bude soustředěno vlastní nadnárodní řízení,

které si pro svůj život zvolí nějaké ekologicky čisté a co nejbezpečnější místo.

Jako jedno z takových možných

míst jsme uváděli Nový Zéland.

A kde se nachází?

Na severu Evropy to asi nebude.

Není to náhodou hned vedle Austrálie?

A nesouvisí s tím náhodou

založení toho spolku AUKUS?

Takže velice zběžně.

Ten pohyb po cestě dohánění rozvoje je v dějinách velice výrazný.

Jestliže včasná rozhodnutí japonského vedení umožnila feudálnímu Japonsku v polovině, na konci 19. století

rychle zformovat průmyslově

rozvinutý stát, nový a moderní

na základě rozvíjení vlastního státního pojetí s oporou

na nadnárodní řízení v podobě britského impéria,

tak modernizace sovětského Ruska na začátku 20. století probíhala už daleko pracněji

a s většími náklady než v Japonsku.

Modernizace Číny probíhající

ve druhé polovině 20. století,

ke konci 20. století a na začátku 21. století vykazovala ještě větší problémy.

To znamená, že z hlediska zákona času

je stále těžší dohánět rozvoj v technologiích.

Náklady vzrůstají a rychlost se snižuje.

A jak řekl Stalin: „Je potřeba uběhnout za deset let to,

co jiné státy rozvíjely sto let, jinak nás převálcují…“

To je fakticky nezbytný úkol

pro každý stát, který si přeje přežít.

Ale ne každý stát je na základě vlastní kultury schopen zajistit existenci nového státu

na nové technologické úrovni.

Už jsme pozorovali, jak přenos nové civilizace do některých oblastí,

a Afrika je toho názorným

příkladem, vede k tomu,

že jakmile skončí vnější podpora těchto národů

v rámci určitého civilizačního společenství,

tak okamžitě všechny národy

obývající ten či onen stát

spadnou v rámci řešení státních úkolů státu zpět na svou kulturní úroveň,

na tu kulturní úroveň, jaké dosáhly na své cestě národního rozvoje.

A potom začínají na nové technologické bázi mezi nimi střety, konflikty mezi jednotlivými kmeny.

To znamená, že okamžitě vyplave

na povrch ta jejich archaičnost,

která byla potlačována vnějším

řízením ze strany koloniálních států.

A zatímco koloniální státy nikdy nezapojovaly ty národy

do státního řízení, tak ruský svět to vždy dělal.

To znamená, že jim ponechával možnost se rozvíjet v jejich vlastní kultuře,

ale zároveň jim personálně umožňoval na všech úrovních uplatňovat se ve všech oblastech profesionální činnosti.

Tam, kde to měly pod dohledem koloniální státy, k tomu nedocházelo.

Tam bylo místní obyvatelstvo vyžíváno jen k tomu,

aby bylo zformováno koloniální řízení daných národů.

To bylo vše. Takže neměly

šanci se nějak povznést.

Ale to je rozsáhlé, ohromné téma a odkazuji vás na práci o státu ze série O světě křivých zrcadel.

Takže tu Čínu už to stálo daleko více.

A chcete-li něčeho dosáhnout dnes,

nestačí běžet, dohánět, musíte to vzít napříč.

Všechno se rozvíjí po spirále, takže je nutné pozvednout se tak, abyste rázem přeskočili na novou úroveň.

A v tomto ohledu je takovým

ukazatelem rozvoj Koreje.

Korea ještě nebyla ničím a všichni se obdivovali Japonsku, co všechno dokázalo zvládnout.

Ta domácí japonská

technika si všechny získala.

A nikdo si nevšiml té prázdnoty, na které je to všechno založeno.

Kde byla základní věda? Ta byla dodávána zvnějšku nadnárodním subjektem,

ta technologická úroveň,

na které je možný rozvoj.

A jak probíhal rozvoj Severní, oj Jižní Koreje?

V míře toho, jak vzrůstal automobilový průmysl Jižní Koreje, hroutilo se toto odvětví v USA.

A jakou to má vzájemnou souvislost?

Velice jednoduchou.

Fakticky probíhal přenos automobilové výroby z USA, počítačové techniky, automobilů do Jižní Koreje.

A nešlo jen o přesun výroby, odjížděli tam i odborníci.

Okamžitě je tam stěhovali a ti to tam budovali.

Ta přítomnost zahraničních odborníků je

v Jižní Koreji stále ještě velmi významná.

I když by se zdálo, že už uplynulo dost času

na to, aby si vychovali vlastní odborníky.

Takže ta otázka přenosu jakékoliv

technologické oblasti na nějaké nové místo,

neznamená nutně rozvoj

veškerého obyvatelstva.

Je nutné si uvědomovat, že musí ještě

existovat soulad kultury. A co tu máme?

Máme tu jednotný anglosaský svět.

Austrálie je část, jak nám tvrdí, prý neexistujícího britského koloniálního impéria,

přestože australské námořnictvo je námořnictvem Jejího Veličenstva britské královny.

Plánujete-li z Nového Zélandu udělat ostrůvek,

který se stane útočištěm globální elity,

budete muset zajistit jeho bezpečnost.

A zajistit tuto bezpečnost můžete jen takříkajíc

z blízkého přestupního letiště.

Potřebujete vybudovat velice silnou

základnu, která tuto bezpečnost zajistí.

A nejbližším místem je právě Austrálie.

Navíc je v blízkosti ještě i nerozdělená Antarktida.

Kdo se jí zmocní a jaké tam najde zdroje, zůstává otázkou.

To znamená, že Austrálie se musí rozvíjet jako klastr anglosaského světa.

Tím spíše, že původní australské obyvatelstvo

je prakticky vybito a ti galejníci, které tam navozili

a vůbec lidi, kteří se tam sjeli

ze všech konců Britského impéria,

tvoří jednotný mentální národ, který tak či onak plně odpovídá mentalitě USA.

Takže když USA jako plně projektově

zkonstruovaný stát pro zcela určitý projekt

spějí k režimu svého přeformátování,

je nutné tuto technologickou základnu někam

přenést, aby byly zajištěny zájmy nadnárodní elity.

Protože využívat nástroje center

koncentrace řízení,

jako tomu bylo za existence euroasijského

a euroatlantického bloku globálního prediktoru,

je problematické.

Vezměte si tu situaci.

Když vznikl SSSR, nezbylo jim než spojit síly eurasijského i euroatlantického bloku,

aby společně čelily SSSR.

Jenže USA, které díky

tomu pěkně nabobtnaly,

teď působí globalistům závažné

problémy při jejich přeformátování.

Co je tedy nutné udělat?

Zařídit jakési rozdělení.

Takže tu máme jedno centrum koncentrace řízení, Írán a druhé centrum koncentrace řízení, Čínu

a navíc tu je třetí centrum,

které může svou účastí současně posilovat (či oslabovat) první i druhé centrum koncentrace řízení,

takže na něj obě tato centra musí brát ohled.

Toto centrum koncentrace řízení

pod přímou kontrolou nadnárodní elity,

formálně však existující v podobě jakési bezpečnostní základny pro ochranu budoucího místa pro život,

tak umožní globální elitě

z nadnárodní úrovně neformálně…

Nu, Austrálie se například nepřipojí k jednomu bloku, nebo jinam, jiný zase posílí.

Bude tou zlatou kartou, tím žolíkem,

který umožní tlumit problémy

vznikající v tom či onom centru koncentrace řízení, v Íránu nebo v Číně.

A je tedy třeba ho zformovat, přičemž v předstihu

a formovat ho s co nejmenšími náklady.

Řeknete, jaké menší náklady?

Mimochodem, pro existenci jaderného námořnictva mají v Austrálii značné zásoby uranu.

To znamená, že je pro udržování tohoto technologického prostředí připravena.

Co se týká celkového porozumění té situaci,

tak určitou představu o tom, co bylo podniknuto,

vám může poskytnout cyklus románů

Isaaca Asimova o Nadaci.

Proč byla schválně zvolena planeta,

na které bylo velmi málo zdrojů.

Tento moment a takových je tam více…

To vám dá určitou představu o volbě Austrálie

a také ty krize předvídané tím Seldonem,

to je také velice důležitá věc.

Tam se nemohou rozvíjet… Kondratěvovy vlny, to jsou cykly rozvoje.

A u nich šlo o krize,

vše má probíhat přes krize.

To jsou zcela rozdílné pohledy

na procesy rozvoje společnosti.

Nu, je tam toho hodně, teď se tím nebudeme rozptylovat. Musí být tedy vytvořen klastr.

A jak ho vytvářejí? S co nejmenšími náklady. S jakými nejmenšími náklady, když to vyvolalo takový konflikt?

Oni od roku 2016 vedou jednání o výrobě 12ti nejaderných ponorek, ale jakého typu?

Ve Francii se přece jedná o jaderné ponorky!

Tyhle tedy měly být dieselelektrické.

Ale vždyť ten energetický pohon je možné vyměnit a udělat z toho jadernou ponorku.

Takže byla uzavřena tato smlouva,

ale teď se ukazuje, že přesně od té doby

zároveň probíhala jednání

o založení toho bloku AUKUS.

Oč tedy šlo?

Zda je či není potřebné použít francouzský vývoj,

nebo se to dá nějak vyřešit vlastními silami.

Ale o těch jednáních nikdo nic nevěděl.

A to znamená jen jedno, že tato jednání vedly skupiny uplatňující nadnárodní řízení.

A těm, kteří jsou pro dav p-rezidenty a dalšími figurami,

je potom už jen sdělena informace, aby ji ohlásili,

a tak nebyli do těchto procesů

vůbec zasvěceni.

Mimochodem, výroba jaderných zbraní

v SSSR byla realizována na stejné úrovni.

Elity vůbec nebyly vyrozuměny

o tom, na čem se pracuje.

Po Stalinově smrti se najednou ukázalo,

že mnohé řídící elity vůbec nevěděly,

na jakých projektech se v SSSR pracuje.

Mysleli byste, že přece existuje nějaký rozpočet a tak dále, vše tedy musí být pod kontrolou

a oni byli až nahoře, ti trockisté,

kteří potom nastoupili.

To znamená, že existuje jakási nadnárodní struktura,

která provedla všechny organizační opatření tak,

že se tyto informace nedostaly do oblasti úřadující politiky, že to nebylo známo.

A když všechno bylo připraveno,

tak se to okamžitě rozběhlo.

A ten podraz, který provedli Francii, má zásadní význam a nelze ho porovnávat s Mistraly, vůbec ne.

Mistraly byly objektivně výhodné jak pro naši,

tak i pro francouzskou ekonomiku, za všech variant.

Protože tak byly vytíženy výrobní kapacity,

zapojeno bylo vědecko-technické myšlení

a byly zachovány kompetence jak u nás v Rusku,

tak i ve Francii. Oběma stranám to prospívalo.

Pomáhalo to zachovat kompetence v lodním stavitelství

u nás i ve Francii. A navíc se to dalo kompenzovat penězi.

Francii tenkrát přece donutily, aby nám odmítla dodat Mistraly, vnější síly.

Myslely si, že to pro nás bude znamenat mínus. S čím počítaly?

S vnitřní zradou „elit“. A bum, nic se nestalo.

Ve výsledku na tom Rusko potom získalo. Nedostali jsme Mistraly, které jsme tak jako tak nepotřebovali.

A navíc jsme získali možnosti a zkušenosti z výstavby takových vrtulníkových lodí, jaké potřebujeme.

Teď na Krymu stavíme dvě takové.

A na tamty Mistraly dodáváme své zařízení,

své vrtulníky. Takže to pro nás bylo výhodné.

Francie na tom poněkud tratila, finančně.

Ale ani při všech těch těžkostech to nebylo kritické

pro ekonomiku a vědecko-technické myšlení ve Francii,

vše tedy zůstalo zachováno.

Ty kompetence lodního stavitelství,

vědecko-technické práce, prostě všechno.

Pracovala ekonomika i průmysl. A co se děje nyní? Dovedete si to představit?

K plnění tohoto kontraktu se přizpůsobovala ekonomika celého státu,

byly zaangažovány určité průmyslové kapacity, zapojeno bylo vědecko-průmyslové myšlení.

Všechno k tomu bylo připravováno.

A najednou z toho kontraktu nic není!

To je pro francouzské lodní stavitelství katastrofa.

Je to taková rána, ze které se Francie už také nemusí vzpamatovat.

Je potřebné velice silné a kvalitní nadnárodní řízení,

aby se z toho Francie vzpamatovala, z té rány.

A cožpak šlo o jedinou ránu?

Ona přece nebyla jediná.

Potom přece následovala další rána ze Švýcarska,

které odmítlo koupit francouzská letadla Rafale.

To znamená, že ten útok na vysoce

technologická odvětví byl kolosální.

Macron dokonce zrušil svou

státní návštěvu Švýcarska.

Někteří říkají, že ještě nebylo naplánováno přesné datum, takže se nedá mluvit o zrušení.

Jak nedá? Vždyť jste, pánové, tvrdili, že už vám zbývalo jen potvrdit konkrétní datum.

Všechno ostatní že bylo dohodnuto.

A nyní je to tak, že se nejede nikam!

To znamená, že ten útok na vědecko-technické myšlení je velice závažný. Jen se podívejte, co se děje.

Do Austrálie je převáděna výroba. Bezesporu by tam měli přijet odborníci, kteří tu novou výrobu budou rozvíjet.

A zatímco předtím ponorku

v USA stavěli pět let,

tak počítat s tím, že novou ponorku postaví dříve než za deset let

na té nové technické základně

a s tou kvalitou řízení, asi není možné.

Zdůrazňuji, že za této kvality řízení!

Bude tam přece nutné vybudovat celý tento vědecko-technický klastr,

přenášejí tam technologickou zónu.

A co se zatím děje ve Francii?

Tam je celé toto vědeckotechnické odvětví,

technologická zóna totálně likvidována.

A co se děje celkově?

Je tu teď ten závažný konflikt

s ohledem na plyn a tak dále.

Vždyť si to vezměte, mluvíme o tom neustále, že v Evropě je v plánu vybudovat evropský islámský chalífát.

Globální prediktor pracuje na zformování společnosti na základě futuro-archaiky.

To znamená sociální vztahy

někde na úrovni středověku

s technologickou základnou na úrovni asi poloviny či konce 20. století.

Ale raději té poloviny.

To ale znamená, že to obyvatelstvo, které má přijít a zformovat nové národy s novými jazyky v nových státech,

nesmí mít k dispozici vysoce technologická odvětví,

taková jako jaderná energetika, atomová energetika.

Vždyť si to vezměte, v Německu už prakticky zlikvidovali jadernou energetiku a čím to nahrazují? Uhlím!

Není nad ekologickou čistotu, že?

A jak to teď vypadá s Francií? Utržila kolosální ránu,

která ji bude nutit omezovat i svou jadernou energetiku.

Opakuji, ať už se jedná o jakékoliv lodní stavitelství,

tak bylo prováděno v rámci výroby jaderné ponorky.

To znamená vysoce technologickou výrobu.

Ano, měly být dieselelektrické, ale to je pořád vysoce technologická strojní výroba. Letadla a tak dále…

Ten útok byl veden proti celé

technicko-technologické sféře Francie,

proti jejím možnostem s ohledem

na vědecko-technický potenciál.

Protože kromě jiného… Vždyť co jsou to peníze?

Co znamená zrušení takovéhoto kontraktu?

Peníze jsou maximálně zobecněnou

informací o výměně zboží.

A Francie najednou byla vyřazena ze světové výměny zboží a získávání nějakých materiálů,

zdrojů a kompetencí zvnějšku,

nač by si peníze vydělala v této oblasti.

A pokud si je nemůže vydělat v této oblasti

a tato oblast nemůže mít prostoje…

Stroje přece nemůžou jen tak stát a točit se naprázdno…

To znamená, že ty výroby bude třeba zrušit.

Bude nutné řešit co dál. Přemýšleli jste o tom?

To znamená, že tu Francii vodili za nos cíleně!

A veškerý ten humbuk okolo stavby ponorek ve Francii kryl tyto cíle.

Zatímco v Austrálii byly prováděny přípravné práce,

aby tam byla zavedena tato výroba, aby měli ponorky.

K tomu, abyste mohli obsluhovat námořnictvo, přece potřebujete určitou infrastrukturu.

Museli se k tomu připravovat předem, přizpůsobit tomu rozpočty, přizpůsobovat tomu fungování ekonomiky…

Mnohé bylo třeba přenastavit. A při tom všem se dá nenápadně skrýt přestavba ekonomiky v tom ohledu,

že se u vás objeví nový segment,

například výroba jaderných generátorů.

A když byla tato přípravná část

u konce a došlo to k bodu,

kdy bylo zapotřebí začít se samotnými pracemi,

tak řekli Francii: „Máš smůlu…“ a hotovo.

Pro Francii to znamená okamžitý úpadek, a tam mohou práce pokračovat, protože se tam na to připravovali.

A Francie je nahraná.

Pro Evropu to znamená prudkou ekonomickou ránu a nižší rezistenci, odolnost ve vztahu k migračnímu vpádu

a vzniku nových jazyků, nových národů

a nových států na území Evropy.

Francie už se fakticky zmocnili migranti.

Uvědomujete si, jak prudce se tím posílily možnosti,

že Francie bude smetena migračním proudem?

A vůbec celá Evropa. Tohle probíhá.

A to bylo velice v krátkosti.

To znamená, že není nic,

co by se nedalo předpovědět.

Ale na druhou stranu je to přece i ukazatel. Jen si to vezměte.

Někdo mluví o síle NATO. A jak by asi to NATO bojovalo? Když se vzájemně takto podrážejí?

Jakou roli tam vůbec hraje ta vojenská složka?

Bojovat může NATO, stejně jako USA jen proti protivníkovi, který je proti nim technologicky značně slabší.

A pokud jde o boj s jakýmkoliv

technologicky rozvinutým státem,

tak se musí nezbytně

jednat o vnitřní zradu „elit“!

A ve vztahu k nám,

k Rusku počítají právě s tou zradou.

Nedojde-li na tuto zradu, pokud se naše „elity“ alespoň trošičku zamyslí,

že nemají zapotřebí chytat se podvozku odlétajícího letadla a padat z něj,

začnou pracovat a plnit rozhodnutí ruského gosudara, bude vše v pořádku.

Všem bude lépe! To si však musí uvědomit,

jaké jsou jejich vlastní zájmy!

A přestat být fixovaní čistě na službu svému páníčkovi, přičemž jakýmkoliv způsobem.

„Ruský národ je nám ukradený, my máme svého skvělého páníčka! Ten nás neopustí.

Opustí, všechny hází přes palubu.

Všechny zrazuje, podívejte se na Francii. Ještě ani neodezněl Afghánistán a máte tu na tapetě Francii.

Zde jasně vidíte tu čestnost vztahů mezi nimi, partnerských vztahů, spojeneckých vztahů!

Jen si to vyhodnoťte, dobře se dívejte!

To bylo velice v krátkosti o tom, co se stalo.

Takže shrneme-li to. Máme dvě centra koncentrace řízení, Čínu a Írán.

A žádné z nich se nesmí natolik osamostatnit,

aby se dokázalo vzepřít globálnímu prediktoru,

jako to teď udělaly USA, proto tu musí být silný korekční prvek v podobě Austrálie.

Navíc má Austrálie existovat jako krytí zóny,

kde bude v ekologicky čistém

regionu zkoncentrována globální elita.

Tento manévr byl proveden takovým způsobem,

aby to poškodilo evropskou identitu.

Aby evropské státy byly lépe připraveny na likvidaci stávající státní struktury Evropy a evropské ekonomiky,

aby odtud byly staženy vysoce

technologické a jaderné technologie

a Evropa tak byla lépe připravena na budoucí migrační proud

a vytvoření nových národů

s novými jazyky v nových státech.

To bylo jen ve stručnosti, když to zhustíme. Jinak je to téma obrovsky rozsáhlé a velice zajímavé.

Tímto dnes skončíme.

Dnes jsme mluvili o volbách a založení nového vojensko-politického bloku.

Zdálo by se, že všechno je jasné.

Ale jasné je to pouze v případě, že víte,

jak jsou řízeny složité sociální supersystémy.

Potom byste se nemuseli ptát:

„Proč jste se tak odmlčeli?

Vy osobně, Valeriji Viktoroviči,

nebo jako Fond. Proč mlčíte?“

Tyto otázky by nevznikly, pokud by lidé měli znalosti

o řízení složitých sociálních supersystémů,

byli konceptuálně mocní.

Potom by se okamžitě dokázali orientovat v celé

té situaci a dokázali se správně rozhodnout.

Čímž by snížili krizovost procesů probíhajících

uvnitř státu a zajistili by suverenitu svého státu.

Proto studujte práce

vnitřního prediktoru SSSR,

jen v nich je vyložena teorie a praxe řízení složitých sociálních supersystémů.

V těch pracích zveřejněných

do června roku 2018

a v pracích Fondu konceptuálních technologií ze série O světě křivých zrcadel.

Studujte tyto práce. Stávejte se konceptuálně mocnými. Braňte zájmy své a své rodiny.

Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání.

Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete

na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě

na KSBPRESS.cz

Show less