Otázka - Odpověď V.V. Pjakina ze dne 16.08.2021

Fond konceptuálních technologií
uvádí
Knihu Valerije Viktoroviče Pjakina O světě křivých zrcadel I. a II.
si můžete objednat na: https://zakazanevzdelani.cz/
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky,
posluchače a kolegy ve studiu.
Dnes je 16.08.2021.
Vrátíme se k našemu minulému pořadu, kdy jste mluvil o „našich“ (v uvozovkách) sportovcích,
kteří soutěžili na olympiádě v Tokiu.
Přišlo celkem hodně komentářů
takříkajíc s kritikou vašeho vyjádření.
Přečtu jeden z takových komentářů,
podepsaný přezdívkou Děda Vova.
Celých čtyřicet minut jsme
poslouchali agitaci,
jak nezletilí sportovci zradili svou vlast, a jak je bylo zapotřebí za ucho vyvést z Kremlu.
A ten Kreml jim vytvořil podmínky
pro jinou konceptuální práci?
Zorganizoval alternativní olympiádu nebo Hry dobré vůle, či něco jiného? Ne.
Kreml je vyprovodil na tuto olympiádu.
Za těchto okolností mi bylo dost nepříjemné
poslouchat výčitky adresované dívkám a chlapcům,
kteří se cele věnují pouze sportu. To ostatní není jejich věc a ti, co by to měli řešit, to nedělají.
Neházejte tedy jejich vinu
na sportovce.
O těch, kteří jsou skutečně vinni, jsem za čtyřicet minut neslyšel ani slovo, a ti špatní jsou sportovci.
Bylo to řečeno jinak,
já jsem to trochu zmírnil.
Chápu. Nu, ten kolega těch čtyřicet minut asi poslouchal vlastní…
Nu, jak bych to řekl, nějaké své bludy místo toho,
co jsem říkal, neposlouchal to pořádně.
Já přece mluvím o tom,
jak jsou vytvářeny určité systémy.
Pořad Otázka-odpověď
je totiž právě na to zaměřen.
Proto pokaždé mluvím o tom, že se lidé sami musí naučit teorii, aby nemuseli poslouchat někoho jiného.
Já se určitě nechci přirovnávat k Ježíši Kristovi, ale realita je taková,
že to, co říkal Ježíš Kristus a to, co slyšeli apoštolové, jsou dvě různé věci.
A co potom vykládali ti apoštolové a jak si to vykládali lidé,
kteří je poslouchali, je další stupeň toho neporozumění.
K dispozici je práce nazývající se Od korporativnosti k sobornosti/soudržnosti,
kde je v desáté hlavě pojednání o tom, jak probíhá dialog, koho ve skutečnosti slyšíme.
V dané situaci kolega zřejmě neposlouchal mne,
tedy poslouchal mne, ale slyšel vlastní bludy.
Co v podstatě ten pán říká?
„Vždyť jsou to jen děti!“
Ale tohle už jsme slyšeli a sledovali na majdanu.
A já se ptám, kolik na tom majdanu bylo těch dětí?
Nebo to spíše byly třiceti, čtyřicetiletí chlapi, kteří se tam prali s policií?
A o kterých se vykřikovalo:
„Vždyť jsou to jen děti!“
A já se teď ptám, to se náš sportovní tým soutěžící za olympijský výbor skládal pouze z nezletilých? Vůbec ne.
Ti nezletilí sportovci tam zdaleka
nepřevažovali, vůbec jich nebyla většina.
Vždyť mnozí tam nebyli poprvé, trojnásobná olympijská šampiónka a tak dále. Těm snad bylo patnáct, šestnáct let?
O nezletilé dívce jsem tam mluvil jen jednou, když jsem řekl, že teď pláče proto, že jí teď sebrali vítězství.
Ale pokud to bude všechno
dál takto pokračovat,
tak příště už bude hrdá na to, že páníček to její vítězství potřeboval a sebral ho právě jí.
To je to, oč tu jde.
A co se týká negativního přijetí toho, co jsem říkal, tak já mám také ze své strany dotaz.
Víme vůbec, o čem se tu bavíme?
Já vím, o čem mluvím, ale porozuměli jste vy vůbec, o čem tu mluvím?
Fakticky je to tak, že neporozuměli.
Proto si o tom trochu promluvíme.
Různí naši patrioti s velkou oblibou prohlašují:
„Oni jsou tam na Západě takoví zákeřní.
Dokážou to a dokážou ono.
A všechno se jim daří, zatímco my proti tomu nedokážeme nic udělat, a proto to vše pro nás dopadá tak špatně.“
A jedna z těch věcí, které na Západě
tak dokážou a my to neumíme…
My jsme přece zaostalí, protože jsme odmítli tu Napoleonovu civilizační misi,
s jeho generálem Gudinem,
a po něm tu Hitlerovu civilizační misi.
„Jsme nevděční zaostalci. Kdyby náš hloupý národ přijal nadvládu inteligentního národa, bylo by tu všechno jinak!“
Tohle je ta jejich logika.
A protože jsme zaostalci, kteří nic
neumí, tak také nic nedokážeme.
Co je tohle za vlastence?
Kolikrát mám opakovat, že zatímco v běžné válce vítězí ten, kdo má lepší zbraně,
třeba pušky a lépe z nich střílí, tak
v informační, studené válce vítězí ten,
kdo má lepší a silnější informace,
kdo s nimi umí lépe zacházet.
Teď čelíte informační válce, tak si
nastudujte metody vedení takové války!
A potom jděte do protiútoku.
Overtonova okna.
V daném konkrétním případě mluvíme
o Overtonových oknech. Asi všichni…
Nu, krátce to připomenu.
Overtonova okna jsou řetězcem, jedná se o algoritmus postupných operací, jejichž cílem je…
Postupných kroků,
na jejichž základě začne být něco dříve v dané
společnosti nemyslitelné vnímáno pouze jako radikální,
potom relativně přijatelné, pak se to začne zdát v určitém ohledu docela rozumné,
nakonec se to ve společnosti stává standardním chováním
a v konečném důsledku je to
pro celou společnost normou.
Pojďme se podívat na příklady,
je jich spousta. Třeba Německo.
Byl to takový obyčejný stát, který nebyl horší ani lepší než ostatní evropské státy vlastnící kolonie.
A najednou tu máme Třetí říši.
Za pouhých několik let, asi od roku 1933 do roku 1939,
byla společnost přeformátována od potřeby odplaty,
kterou pociťovali po Versaillské smlouvě
až k touze po dosažení plné nadvlády.
Vezměme si nějaký jiný stát, jakýkoliv jiný stát,
jakýkoliv a dlouhodobější proces.
Jen si to vezměte, jaký máme teď problém
s ukrajinstvím, obrovský problém.
Jak se to stalo, že Rusové
bojují proti Rusům?
V roce 1963, pokud se nepletu,
Ivan Kasjanovič Kirijenko vydal knihu.
Byl to emigrant, bílý emigrant.
Byl to zapřisáhlý monarchista, který absolutně odmítal sovětskou moc i bolševiky.
Ten jako plukovník carské armády začal organizovat ozbrojený odpor dříve,
tu Jihoruskou dobrovolnickou armádu začal formovat dříve než generál Alexejev,
který je pokládán za jejího
otce zakladatele.
On s tím začal asi o deset dnů dříve, nebo i více,
asi o dvanáct dnů dříve s tím začal tento plukovník.
Takže vůči sovětské moci byl absolutně
nesmiřitelný, proto také emigroval.
Potom vydal tuto knihu, která rozčílila úplně všechny, na Západě rozčílila všechny.
Hodně lidí na to reagovalo.
A čím se tam Kirijenko vyznačuje?
Mimochodem, byl to jeden z těch, co na rozdíl
od mnohých jiných, odmítl spolupracovat s Hitlerem.
A v této knize uvedl: „Vy spolupracujete
s Hitlerem, který napadl naši vlast,
ať už je teď jakákoliv, stále je to naše vlast.
A vy tam nejdete pomáhat Hitlerovi v boji proti bolševikům, ale zničit naši vlast.“
Ale teď mám na mysli něco jiného.
Ve svých pamětech se tam
dostává k takové věci.
Píše, jak jeho osobně uráží, jeho Malorusa uráží ta rakousko-polská přezdívka Ukrajinec.
Jak to uráží jeho osobnost,
protože je ruským člověkem,
a Malorus je pro něj stejné jako Sibiřan, Uralec, Pomořan, Volžan.
Takto to vnímal
a sám se považoval za Rusa.
A neskutečně ho štvalo, jak si jeho, ruského člověka,
dovolí urážet tou rakousko-polskou přezdívkou
Ukrajinec.
Speciálně uvádím příklad člověka radikálního,
který se se sovětskou mocí nikdy nesmířil,
který ji absolutně odmítal.
Byl to monarchista
až do morku svých kostí.
Jeho kniha se nazývá Rok 1613,
od... myslím, že slávy a cti...
Rok 1613, od slávy a cti k hanbě roku 1917.
On tam emotivně odsuzuje
jak únorovou revoluci…
Říjnová pro něj byla podružná,
ta už byla důsledkem té únorové.
Jako klíčový moment, který zlomil stát…
Řekněte, jak se ta kniha
přesně jmenuje, plný název.
Kirijenko, Rok 1613, od cti a slávy
k podlosti a hanbě února 1917.
Ukázal tam, jakou podlostí byla celá ta únorová revoluce, co to bylo za ničemnost.
Ukázal, že celé bílé hnutí bylo ničemné,
stejně jako spolupráce s Hitlerem.
Je tam toho hodně, přitom, jak říkám, se sám podílel na formování toho bílého hnutí.
Domníval se však, že to bílé hnutí prohrálo,
protože se do jeho čela postavili ničemové.
A sice velmi emocionálně,
ale přesto věcně to vše popisuje.
Jak říkám, speciálně uvádím takové příklady,
abych zase nemusel poslouchat:
„Vy nám tady citujete jen rudé,
sovětské propagandisty!“
Ne, jen si vezměte paměti účastníka bílého hnutí, ze kterých se dozvíte,
že ta říjnová, bolševická revoluce byla
pro Rusko záchranou, jednoduše záchranou.
I se vším tím, co bělogvardějci sami pochopili či ne, to tam fakticky popisují.
Ti, kteří s Hitlerem spolupracovali
i ti, kteří s ním nespolupracovali.
Takže si to vezměte, tenkrát to, co se pomalu rodilo, bylo něco radikálního.
Ale dříve, než se to stalo radikálním...
Pro něj osobně to bylo nemyslitelné.
Ale už tenkrát byly zakládány ukrajinské pluky, ukrajinské národní jednotky,
už za Prozatímní vlády tohle
všechno bylo formováno!
A ještě za carské vlády začaly
být zakládány různé etnické útvary.
Připravovali tak polskou armádu, Lotyšské střelce pro Pobaltí a tak podobně.
To všechno bylo nepřijatelné, v té chvíli to pro někoho ještě bylo nepřijatelné,
ale fakticky to pokročilo v roce 1917
ke stupni radikálnímu.
Kdysi tedy bylo nepřijatelné,
aby Rus stál proti Rusovi.
Bylo nepředstavitelné oddělovat „Ukrajinu“ od Ruska,
například oddělovat Povolží od zbytku Ruska.
Oddělovat Ural od zbytku Ruska.
Fakticky jakýkoliv region.
Oddělit Sibiř by bylo stejné jako oddělit
Malorusko nebo Bělorusko z celkového Ruska.
To bylo nemyslitelné, vždyť šlo
o jeden stát s různými regiony.
Jak by bylo možné na základě regionu vystavět nějakou politickou teorii, tím spíše zaměřenou na rozklad státu?
To bylo nepřijatelné. A teď se podívejte,
co se děje na Ukrajině!
Vždyť už se nepovažují za Rusy,
považují se za AntiRusko.
Udělali všechno pro to, aby bojovali proti Rusku a pro ně už je to dnes NORMOU!
Tedy to, co bylo dříve něco nemyslitelného,
jednoduše nemyslitelného je dnes NORMOU!
A co se děje ve sportovním hnutí jako takovém?
Ještě před několika lety bylo jednoduše nemyslitelné, aby stát, který není, nu…
v mezinárodní izolaci, se kterým se běžně vedou záležitosti, se kterým nejsou rozvázány diplomatické vztahy,
nesoutěžil bez své státní vlajky.
A jak se to tedy stalo,
že my teď soutěžíme…
Tedy přesněji ne my, ale někteří z Ruska,
ne za Rusko, ale z Ruska soutěží pod bílou vlajkou?
Mnohé rozladilo, že výsledky tokijské
olympiády jsou nejhorší od roku 1912.
A ony takové v podstatě jsou.
Pokud se podíváme na celé dějiny
sovětského, tedy ruského sportu,
tak uvidíme, že carské Rusko mělo
na olympiádách špatné výsledky.
To až Sovětský svaz, který udělal obrovský skok ve svém rozvoji,
dokázal rozvinout sport do takového míry,
že jsme nikdy neměli horší než druhé umístění.
A to si vezměte, že ten stát prošel dvěma,
ba dokonce třemi těžkými válkami:
1. světová válka, občanská válka a Velká vlastenecká/2. světová válka.
Kolik se toho tady jen muselo obnovovat? A stejně jsme nebyli na horším než druhém umístění.
Vždy!
Jakmile SSSR odrovnali,
tak Rusko začalo upadat.
A nebylo to vůbec tím, že někteří sportovci začali soutěžit za své národní reprezentace, vůbec ne,
ale tím, že se celkový rozsah sportu, tělovýchovy veškerého obyvatelstva prudce snížil.
A stát, který se nachází ve stádiu
zahnívání, začal upadat
a nakonec jsme dosáhli
„výsledků“ roku 1912.
Nu, čeho jsme dosáhli? Podle počtu sportovců už to nehraje roli, fakticky je to tak.
Navíc jsme dopadli tak, že se jako Rusko nesmíme olympijských her účastnit.
A jak se daná situace rozvíjela?
Jak fungují Overtonova okna?
Napřed to bylo nemyslitelné,
jednoduše nemyslitelné.
Potom zazněly hlasy, že Rusko by bylo zapotřebí potrestat za doping, doping, doping, doping… a tak dále.
A rok 2016?
To přece není tak dávno. Jen před pěti lety,
ta olympiáda v Rio de Janeiru. A co?
Oznámili nám, že Rusko odteď soutěží jen pod bílou vlajkou.
No a tady to máte. Už to ze stupně
radikální přešlo na stupeň přijatelné.
A ukázalo se, že mnozí
na to přistoupili.
Jestli si to dobře pamatuji, tak federace boxu
to odmítla, pro ty to stále bylo nepřijatelné:
„Jak máme soutěžit bez státní vlajky?!“
Ale pro ostatní už to bylo přijatelné!
A dnes už nám dávají najevo,
že se to proměnilo v NORMU!
Jednoduše v normu!
To, že Rusko nemůže
soutěžit pod svou vlajkou,
se svou hymnou, vštípili nám tuto myšlenku a všichni se s touto věcí smířili:
„Pokud teď něco povím o Rusku,
mohou mi sebrat tu mou medaili!“
Ona se nerozčiluje, jak je to možné? A to je podle mne asi trojnásobná olympijská šampiónka.
Jak to, že tam jela za tak
ponižujících podmínek?
A oni je potom zpět vítali jako hrdiny:
„Oni vás tam ponižovali, ale vy jste naši hrdinové, vy jste se chovali správně!
Protože proč by tam mělo znít Rusko?
Je to přece zakázané!“
Nám sebrali právo být státem!
Už nesmíme být ani státem, dokonce ani v tom koloniálním postavení s tou trikolórou.
Dali nám bílou vlajku! A mnozí to přijali,
pro mnohé už se to proměnilo v NORMU!
A ten problém je v tom, že sami sportovci se k tomu staví jako k něčemu běžnému
a nebrání jim to odjet tam soutěžit.
A co se týká mladých dívek.
Ten Kolja z Urengoje nespadl z nebe.
Už od dětství je učí tomu, že jsou-li z Ruska,
tak nemají právo vůbec na nic.
Nemáte právo na hymnu, na stát,
na vlajku, nemáte právo vůbec na nic.
Máte právo vystoupit pod bílou vlajkou
a nemáte právo mluvit o Rusku.
A oni se s tím smířili,
dali najevo, že je to norma.
Já jsem uviděl, že to lidé nyní považují
za něco běžného už jen podle těch reakcí.
Je to přece realita, že pro člověka,
který napsal tuto otázku, je normou to,
že Rusko nemá právo činit
si na cokoliv nárok.
Prostě na to nemá právo. A proto, co bychom od těch sportovců vlastně chtěli?
Sport je pro ně přece celý jejich život.
Nu to mi promiňte, to je stejné,
jako byste prohlásili:
"Proč bychom po vojácích měli požadovat, aby umírali za svou vlast?
Pro ně je přece celým životem
armáda, je to způsob jejich obživy."
Ale takto to ve státě nechodí.
Dělník stojí u stroje, aby vyrobil
produkt, který potřebuje celý stát.
Lékař poskytuje produkt, službu potřebnou pro celý stát, uzdravuje naše těla.
A pokud je někdo voják, tak brání celý stát. Takto je to všude, ve všem.
A sportovci, ti tu jsou jako
jen sami za sebe? Ti nic nemusí?
Oni se smířili a všichni ti, kteří se zajímají o sport, si ani nepovšimli,
jak od něčeho nemyslitelného dospěli k normě
spočívající v tom, že Rusko nemá právo vůbec na nic.
Jen platit a kát se, platit a kát se!
To je to, čeho dosáhla olympiáda.
A právě s ohledem na tento ohlas všichni ti,
kteří říkají, že není proč ty sportovce odsuzovat,
tím dávají najevo, že Rusko je stát, který má mít to postavení, jež mu bude shora určeno!
Proč… Nu, dobrá. Nejsou žádné
Hry dobré vůle a tak dále.
A vy jste ve svém státě
ovce nebo občané?
Nemáte se také podílet na získání
suverenity? Nebo jste jen spotřebitelé?
Vy přece nepracujete,
celý život jen sportujete.
Takže jste jen spotřebitelé, ale svému státu přece také něco musíte dát.
Nemáte v celém světě vytvářet jeho image?
A co jste v této věci udělali?
Celému světu jste ukázali, že jste jménem Ruska
souhlasili s tím, že Rusko nemá právo vůbec na nic.
Po zhroucení SSSR sport
přestal být sportem jako takovým.
Už tak byl silně politizován a teď už je to jen politika, čistá politika.
Pokud si myslíte, že to je náhoda, že tu medaili dali Izraelce, tak se velice mýlíte.
Izraelce tu medaili přenechali
a ona si ji chtivě přisvojila.
Nu, nejen ona, podílel se na tom
celý izraelský olympijský tým.
A výsledkem je další záminka pro antisemitismus.
Děláte si to sami, myslíte přitom vůbec na sebe?
A proč? „Že bychom měli brát zřetel na Rusy? Vždyť jsou to nuly, nicky.
Jsou ponižováni a plazí se.
Pláčou štěstím, že je ponižují.“
To je to, co předvedla ta olympijská reprezentace olympijského výboru!
Protože tam nebyli za Rusko!
Byli z Ruska, ale nesoutěžili za Rusko!
Oni tak poškodili ruskou suverenitu.
Zhoršili přístup k Rusku, když ukázali…
Na Západě probíhá protiruská propaganda,
ve které dávají najevo, že Rusové za nic nestojí.
A ti sportovci tou svou účastí na olympiádě to předvedli,
oni se s tím sami ztotožnili, že jsou spodinou společnosti,
že Západ jim má nařizovat
co a jak mohou dělat.
Zítra jim tu medaili zase seberou: „Nu co se dá dělat. Páníček si to tak přeje!“
A co se týče toho, jak to všechno vznikalo.
Ano, u nás ještě v mnohém funguje koloniální řízení.
V mnohém tu stále ještě je koloniální řízení.
A tento týden jsme
viděli konkrétní příklad.
Všichni souhlasí s tím, že Sergej Kužugetovič Šojgu je nejlepší ministr obrany a ruský vlastenec.
To nikdo nerozporuje.
Já osobně jsem tedy od nikoho kromě těch
z marginálního prostředí žádné námitky neslyšel.
A on ve svém projevu minulý týden řekl,
že ve společnosti probíhá rozklad.
My tu k tomu mimochodem
máme přímo otázku.
Prosí vás okomentovat jeho citát z fóra Území smyslů, já ho přečtu, kde Šojgu prohlásil:
„Vnější hrozby jsou srozumitelné. Když nám někdo vyhrožuje, tak víme, kdo to je a čím nám hrozí.
Víme, jaké mají zbraně, víme, jak tomu čelit, jak proti tomu bojovat.
Ale je tu daleko hrozivější oblast, která se
v poslední době, a přesněji desetiletí
stává, či už se stala hlavním nebezpečím pro každý stát. Jedná se o vnitřní hrozby.
To vše souvisí s tím, že se společnost uvnitř státu postupně rozkládá.“
Velmi dobrý projev,
o tom žádná.
A co proti tomu dělá ministerstvo obrany?
My tu mluvíme o Overtonových oknech.
My tu mluvíme o tom, jak za čtyři roky
od něčeho nemyslitelného, radikálního…
V roce 2016 to bylo radikální,
ale řekněme v prvních letech 21. století by něco takového bylo prostě nemyslitelné.
Teď to došlo až k tomu, že Rusko nemá právo na vlastní hymnu ani vlajku.
A co ministerstvo obrany? Sergej Kužugetovič správně řekl, že probíhá rozklad společnosti.
A Overtonova okna, to je způsob,
jak společnost rozkládat.
My dnes vidíme, jak jednání Olympijského výboru Ruska
a sportovců, kteří se účastnili té olympijské reprezentace,
napomáhá rozkladu společnosti, podrývá suverenitu státu, podrývá jeho obranyschopnost.
Nebojují přece zbraně, ale lidé.
Jen se podívejte na ty
sandálové bojovníky z Tálibánu.
Vládní vojska byla plně vybavena a vyzbrojena
a bylo jich pětkrát více. Přesto se sesypala.
A tito bosonozí bojovníci v sandálech s jednou vojenskou vestičkou a samopalem bojují!
Ti jsou ideologicky velmi
motivovaní, takže vědí, zač bojují.
Oni jsou nejen připraveni zabíjet,
ale za svou ideu i zemřít,
a proto vítězí, proto postupují.
Umožnili jim takto bojovat, ale to už je jiná věc.
Ten Afghánistán, to je rozsáhlá a složitá otázka.
Teď je třeba pochopit to,
že budeme-li dále rozkládat společnost,
jak se to nyní dělá i s pomocí toho sportu,
budeme-li ty sportovce z olympijské reprezentace Olympijského výboru Ruska nazývat hrdiny.
Tohle že jsou hrdinové?!
Je-li podlost a ničemnost hrdinství, je-li zrada své vlasti hrdinství, tak kdo potom bude tu vlast bránit?
Budeme-li je takto vychovávat...
Ale ze strany ministerstva obrany přece probíhá vlastenecká výchova. Probíhá.
Na ministerstvu obrany mají i sportovce,
například Šubenkova a Lasickenovou.
A když vyvstala otázka, radikálně vyvstala otázka,
že je třeba bojovat za státní vlajku, hymnu,
bojovat za čest ruského
státu na sportovištích,
tak Šubenkov i Lasickenova naopak soutěžili výlučně jen pod bílou vlajkou.
Tenkrát to ještě lidé vnímali
radikálně, lidi to pohoršovalo.
Ale vždyť to přece jsou vojáci z povolání!
Jak se k tomu postavilo ministerstvo obrany?
Potrestalo je snad? Sebralo jim financování? Vůbec ne! Naopak jim zvedlo hodnosti.
Celou tu dobu mezi olympiádami soutěžili
pod bílou vlajkou a byli to prý sportovci Ruska,
na které se máme orientovat.
Oslavovali je.
Ministerstvo obrany je neustále povyšovalo,
vyplácelo jim prémie, zajišťovalo podmínky.
To znamená, že tak ministerstvo obrany
pracovalo na rozvoji vlasovské ideologie,
na podrývání ruské suverenity,
na vlasovštině.
A vůbec, popravdě řečeno, máme tu takový televizní kanál Hvězda, který by měl propagovat vlastenectví.
Přitom tam ta vlasovština přímo kvete.
To se člověk jen chytá za hlavu.
Oni tam pod rouškou
vlastenectví lidem vnucují,
že musí přijmout jakékoliv nadnárodní řízení a Rusko nemá právo na nic…
A to je oficiální kanál! A teď tu ministr obrany mluví o rozkladu společnosti?
Ale tohle jsou jeho příklady.
Vy jste Šubenkova a Lasickenovou přímo hýčkali
a všem dávali najevo, že to je normální,
když Rusku nařizují shora,
že Rusko nemá nárok na jiný osud,
než aby za všechno platilo a kálo se.
Šubenkov ani Lasickenova soutěžit
neodmítli. Nu, vždyť to jsou sportovci!
Je přece úplně jedno, že tohle jejich chování poškozuje Rusko. A co?
Vždyť za to dostávají
peníze i hodnosti.
A já se ptám, a kdo jim ty peníze
vyplácí, kdo je povyšuje?
Mělo by to být tak že přijdou-li
za svým profilovým generálem,
že chtějí soutěžit, ale podmínky
jsou takové a takové:
„Zbláznil ses zmetku? Chceš zostudit svou vlast a soutěžit pod bílou vlajkou?
Zítra tě vykopnu z armády s mizerným posudkem
a sám si hledej finance, abys mohl trénovat.“
Jak by to mělo normálně vypadat,
když by přišli s těmito podmínkami?
Že by nikam neletěli, ale za to by dostali určitou kompenzaci i prémie.
Za to, že veřejně prohlásí, že takové podmínky jsou pro ně nepřijatelné!
Zase by je podpořili. Ano, přišli by o jakési prémie potřebné pro další sportovní trénink,
ale místo toho by je
podpořilo ministerstvo obrany.
Tak proč ministerstvo obrany
podporuje pravý opak?
Ministerstvo obrany podporuje vlastizradu!
Ta ideologická kampaň probíhající přes Hvězdu je také vlastizradou!
A potom se divíme, jak může docházet
k rozkladu naší společnosti?
Takže abychom se nemuseli dohadovat,
jak jsme se z jednoho stavu dostali do jiného,
jak jsme už jednou přišli o Sovětský svaz…
Vždyť čím začínali tu přestavbu? Více socialismu
A čím jí skončili? Budujeme kapitalismus.
A kolik let uplynulo od roku 1985
do roku 1991? Pět let!
Takto to celé probíhá.
Opakuji, že zatímco v obyčejné válce vítězí ten,
kdo má lepší pušku a lépe z ní střílí, obrazně řečeno,
tak v informační válce vítězí ten, kdo má lepší informace a lépe s nimi umí zacházet.
Místo toho, abyste brečeli a fňukali: „Jenže oni umí to, oni umí ono,“ se to sami naučte!
Tyto znalosti tu jsou, my vám je nabízíme, a neustále vám říkáme:
„Lidé, učte se, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy!“
Potom se z vás stanou aktéři globální politiky
a dokážete ubránit zájmy své i své rodiny.
Dokážete vytvořit celkovou statistiku, a potom pro vás Overtonova okna nebudou znamenat žádné nebezpečí.
Protože je okamžitě dokážete rozpoznat, za běhu
a budete vědět, co máte vy osobně dělat,
aby byla vytvářena potřebná
masová statistika chování.
A potom jim nebude nic vycházet a vy budete spouštět vlastní Overtonova okna,
která budou fungovat daleko
efektivněji než ta jejich.
Například Alexandr Vladimirovič Zacharčenko
takové Overtonovo okno spustil a ono pracuje.
Ale pracuje slabě, mám na mysli
to Malorusko. Pracuje slabě, proč?
Protože není podporováno, ale ta podpora stejně mezi lidmi zraje a své plody dá,
neboť tohle je lidové hnutí.
A ať už se ho jakékoliv klany snaží informačně potlačit, tak ono to stejně prorazí.
Tak aby příště nebyla taková hanba
jako nyní s tou olympijskou reprezentací,
výboru Ruska, Olympijského výboru Ruska,
abychom se více nedožili takové hanby a abychom sami mohli zorganizovat Hry dobré vůle,
je potřebná lidová podpora místo fňukání:
"Oni jen sportují, tak co jim chcete vyčítat?
Mají riskovat svou kariéru?"
Ale oni sportují díky podpoře státu.
Pokud nezastupujete stát,
hledejte si jiné.
Oni přijeli, vzali si odměnu od státu a opět se rozjeli žít v komfortu do jiných států.
A kdyby teď něco žblebtli o Rusku, tak by je třeba zase na nějakou tu soutěž nepustili.“
Tak co je tohle za vlastence?
A potřebujeme vůbec takové sportovce?
Takto se na to musíme podívat.
A žádné takové: „Vždyť to jsou děti!“ Těch dětí je tam spousta, ale vyrábí z nich Kolji z Urengoje.
Teď ještě pláčou kvůli křivdě, příště už se budou radovat, že si jich sám velký páníček povšimnul.
Takže ke všemu je třeba přistupovat s hlubším porozuměním a vědomím toho, co se děje.
A potom se zamýšlíme nad tím,
že probíhá rozklad společnosti
a zároveň tento rozklad
aktivně sami podporujeme!
Další otázka je k Lukašenkově
tiskové konferenci.
A konkrétně Světlana prosí okomentovat tuto
tiskovku. Baťka tam mluvil více než sedm hodin.
Co že si dodal takové kuráže?
Zcela přímo řekl americkým a britským
novinářům, jakou mají fejkovou demokracii.
Nedovoluje mu toho globální prediktor příliš,
nebo je to s cílem zachovat tu oázu socialismu,
či snad globální prediktor
přichází o své řízení?
A v dalších otázkách prosí okomentovat následující výrok z této tiskovky, přímá Lukašenkova citace:
„Kdy prý Lukašenko uzná Krym?
Já odpovídám veřejně.
Až i poslední ruský oligarcha uzná Krym
a začne tam dodávat svou produkci.
Potom ani já nezůstanu pozadu.“ Konec citátu.
Stačilo by prostě okomentovat tyto citáty jako kouzelnické představení s následným odhalením daných triků.
Co se týká Lukašenka, tak nemluvil jen sedm hodin, celková doba byla devět, fakticky devět a půl hodiny.
Jinak se převážně
mluvilo o osmi hodinách.
Co se týká Lukašenka
a jeho kuráže,
tak ve své kritice západní demokracie neřekl nic
takového, co by dnes v tomto ohledu nebylo trendem.
Jen si to vezměte, na Západě tu demokracii dnes kritizují všichni.
V USA už není demokracie,
mají tam teď Black Lives Matter,
zkoušejí tam zavádět jakési základy „socialismu“ a tak podobně, i když to se socialismem nemá nic společného.
Takže ta Lukašenkova kritika západních demokracií se nijak nevymyká tomuto trendu, nijak.
Nedovolil si nic takového, co by snad vycházelo za rámec tohoto celkového trendu.
To znamená, že se přesně drží linie strany,
není to žádná jeho iniciativa.
Co se týká Lukašenka a toho jeho citovaného výroku,
tak ten je prostě ve všech ohledech velkolepý.
Já jsem neustále mluvil o tom, že Lukašenkovo vnímání a chápání světa není státnické, ale sedlácké.
Prý jak to? Tak tady to máte
v tom konkrétním citátu.
Jen se podívejte na to, co to
ten Lukašenko fakticky udělal.
Nezávisle na tom, zda Bělorusko jako takové je či není skutečným státem…
To je mimochodem zajímavá věc,
abyste pochopili, jak funguje stát,
doporučuji vám práci ze série O světě křivých zrcadel, knihu druhou o státu.
To je základní pojem.
To znamená, že zdaleka ne všechny státy vystupující ve světě jako takové,
jsou skutečnými státy a to i z hlediska formy svého fungování.
To znamená, že jsou jakousi autonomní…
V případě projektově zkonstruovaných států, protože existují historické státy a státy projektově zkonstruované,
vytvořené s ohledem na konkrétní projekt, který má být realizován.
Bělorusko je přímo typovým projektově zkonstruovaným státem.
Bylo zkonstruováno pro budoucí projekt „mraksismu“ pro celé Rusko.
Ale to jim nevyšlo, toto agitační středisko sice vytvořili, ale nevyšlo jim to a všechno to fakticky ustrnulo.
Takže, podívejte se, ať už je to ve skutečnosti jakkoliv, tak Lukašenko je obecně vnímán jako hlava suverénního státu.
Je hlavou státu.
A s ohledem na to, že je hlavou státu, tak on sám by se měl porovnávat pouze se státním činitelem,
jehož konání je ve světě v té či oné míře hodnoceno pozitivně.
My můžeme Churchillovi nadávat
za určité jeho konání, jak chceme,
někdo to ze svého pohledu může vnímat i negativně,
nicméně je jako státní činitel hodnocen pozitivně.
I když někteří poukazují na to, že jeho řízení vedlo k rozkladu Britského impéria.
Tak to ale vůbec není.
Britské impérium jen bylo přeformátováno na základě toho, co bylo vypracováno na konci 19. století.
Už jsme o těch prerafaelitech a Ruskinovi mluvili, o Milnerově mateřské škole,
o tom spolku We, potom Circle a tak dále.
Mluvili jsme o tom už nejednou.
Už tehdy bylo rozhodnuto, že Britské impérium a vůbec celý svět je zapotřebí přeformátovat
a byly provedeny experimenty v reálných
podmínkách v podobě dvou Búrských válek
s následnou realizací dvou světových válek
ve 20. století, ale o tom všem už jsme mluvili.
Lidé jako Roosevelt, de Gaulle,
kteří jsou tak či onak hodnoceni,
někým třeba i negativně, ale ve svých státech
je hodnotí pozitivně, nebo i jako světové lídry.
Když tedy o něčem mluvíte, musíte si laťku dát do takové výše,
přestože stojíte v čele státu
bez suverenity jako Lukašenko.
Musíte se ale orientovat na to, že jste státní činitel a prezentovat se tak!
Nemáte právo srovnávat se
s nějakými oligarchy.
Takové právo prostě nemáte,
neboť jste státní činitel.
Oligarcha se věnuje nějakému
soukromému byznysu.
Zatímco vy, jako státní činitel určujete formu a způsoby existence
každého toho konkrétního
byznysu každého oligarchy.
Někdo mi namítne: „Ale on se nesrovnává se svými běloruskými oligarchy!“ Správně!
A o to je to ještě horší.
Uvědomujete si, jak tu otázku postavil? Že svou státní politiku neodvíjí od kroků nějakého jiného státu…
Víte, nějaký jiný stát může
vstoupit se svou okupační armádou,
jako to udělala Velká Británie a SSSR
na území Íránu v roce 1941,
to je ovšem radikální forma.
Ale tak či onak konání nějakého státu jsou pro vás prioritní, jednoduše prioritní.
Takže svou státní politiku musíte přizpůsobovat tlaku prostředí,
který na vás vyvíjejí státní subjekty a žádný
konkrétní oligarcha, který někde něco nějak dělá.
Vy musíte brát ohled na to,
co podniká ten či onen stát.
Když se porovnáváte, povšimněte si,
s tím nejposlednějším oligarchou…
Teď se dostaneme k tomu, proč až
k tomu poslednímu oligarchovi.
Když vztahujete závislost politiky svého státu
k jednání jakéhosi posledního oligarchy,
tedy ke chvíli, kdy už se vše stalo normou, i když někdo to stále vnímá radikálně a nesmířil se s tím,
protože je třeba konzervativní a podobně,
tak vlastně stavíte svou politiku
do závislosti na jednání jakési úzké specializované profilové činnosti nějaké korporace.
To znamená, že svůj stát nevnímáte jako STÁT, ale jako statek.
Proto se také Lukašenko stále
chová jako sedlák.
Co dělá sedlák, který neví, jak je formována
konjunktura cen na produkci, kterou pěstuje?
Vyčkává: „Já teď nepůjdu prodávat na trh, podívám se, co budou dělat sousedi, jak ti budou prodávat.“
A jeho soused třeba trochu rozumí pohybům cen a ví kdy co nejlépe prodat.
Takže jde a ve vhodný okamžik prodává. Tamten ho pozoruje a říká si:
„Jde prodávat, tak půjdu také…“
Ale soused vystihnul ten správný okamžik pro prodej
a on už přišel pozdě. Ceny zatím spadly. Takže pohořel.
Tak si řekne: „Takhle se rozhodovat není dobré, já sám nevím co a jak, tak budu sledovat masovou statistiku.
Na jaké výši se budou
upevňovat ceny na trhu.
Až se ceny ustálí, až se přidá i ten poslední, teprve
potom půjdu prodávat i já, protože už se vše ustálilo,
už nebudu ničím riskovat, protože jsem si počkal.“
Ale co potom vy sám řídíte? Nic neřídíte.
Díváte se, jak jednají ostatní a doplácíte na to. Mohl jste prodat lépe.
Potom sedíte a říkáte si: „Krucinál, že jsem neprodal, když ty ceny letěly nahoru!“
Jenže vy přece nerozumíte tomu, čím se řídí pohyb těch cen, abyste včas přijeli na trh a prodali svou produkci.
To je to, o čem on mluví.
Mluví o tom, že Bělorusko není stát jako takový,
dokonce ani projektově zkonstruovaný.
Je to jeho soukromý statek.
A jak bude řídit tento svůj statek, se rozhodne až podle toho, co budou dělat ostatní sedláci.
A kdo formuje konjunkturu cen,
kdo organizuje ten trh?
To má dělat stát. „Oj ne, já vůbec nevím, jak na to. Ani to nebudu zkoušet.“
A teď se dostáváme k tomu
poslednímu oligarchovi.
Přece není žádným tajemstvím, že Krym je problémem ruské suverenity.
Vždyť proč Západ tak silně vystupuje proti tomu, že Krym je ruský?
Protože Rusko tímto krokem vzneslo nárok na svou suverenitu, že už dále nehodlá být koloniálním přívěškem.
„Takže ty nechceš být naším koloniálním surovinovým přívěškem? Tak tě srazíme ještě níže!“
A teď vidíme, že nás připravují i o tuto vlajku na příkladu té olympiády.
Místo abychom měli svou státní suverenitu a byli subjektem globální politiky s rudou vlajkou,
velmocí číslo jedna ve světě - SSSR, nám teď říkají: "Už nebudete ani na úrovni kolonie!"
A s čím počítají? Že by chtěl Západ uplatnit vůči Rusku šestou prioritu? Přemoci ho a okupovat? Vůbec ne.
Západu vždy všechno vycházelo jen v případě,
kdy naše „elita“ svůj stát zradila.
Rok 1917, cožpak cara svrhla
nějaká zahraniční armáda?
Dosadila Prozatímní vládu a dopracovala to až k občanské válce? Ne.
Udělala to „elita“ orientující se na Západ.
A já připomenu, že vrchní velitel celé bílé armády a nejvyšší vládce Ruska admirál Kolčak
okamžitě po říjnové revoluci
odeslal žádost Alžbětě, oj ne Alžbětě...
...no, britskému králi, to teď není důležité
(Jiří V.), aby ho přijal do služby Britského impéria.
A tak byl „nejvyšším vládcem“ Ruska
a zároveň poddaným britské koruny!
To znamená, že řídil Rusko
v zájmu britské koruny.
To „elita“ zradila. A cožpak svůj stát zradil národ, tu velmoc číslo jedna?
Lidé za svůj stát bojovali ve Velké vlastenecké válce, pozvedali ho na stavbách,
obnovovali národní hospodářství, rozvíjeli svůj stát, to „elita“ ho zradila.
Ta „elita“, která snila o tom, že se stane otrokem
západního panstva. Takže to přece neudělali lidé.
Lidé neměli vlastní řídící struktury, když jim teď říkají: „A proč jste nešli bránit SSSR?“
A kam měli ti lidé jít? Prát se se svým sousedem, nebo co?
Státní řízení bylo plně monopolizováno v rukou zrádců.
A ti, kteří se nepřidali ke zrádcům, byli odstaveni Státním výborem pro výjimečný stav.
To proto byl mimochodem také zřízen,
aby díky němu odstranili ze státního řízení ty,
kteří byli ještě upřímně orientováni na udržení SSSR jako velmoci číslo jedna.
To „elita“ vždy zrazovala.
A proto všechny kroky americké státní elity podnikané ve vztahu k Rusku
počítají s tím, že bude provedeno
spiknutí s cílem svržení,
s cílem provedení státního
převratu a svržení Putina v Rusku.
Na tohle oni sázejí, americká státní elita.
Na tom pracují všichni podpindosníci.
Mimochodem Lukašenko velmi dobře spolupracuje
s oligarchy. A co Lukašenko fakticky prohlásil?
Ví o tom spiknutí proti Putinovi? Ví! Ví, jak je to realizováno? Ví! A prohlašuje následující...
„Krym…“ To je přece úhelný
kámen suverenity Ruska.
Uznat Krym znamená uznat suverenitu Ruska, právo Ruska na suverenitu,
právo Ruska být řízeno
na základě svých vnitřních zákonů,
na základě projevu vůle vlastních občanů a ne na základě vůle nadnárodního řízení.
To znamená uznání Krymu ruským. Uznání Krymu je uznáním toho, že Rusko má právo být suverénním státem.
Nic jiného za tím není.
A v souladu s tím všichni oligarchové,
kteří tak či onak pracují pro Rusko,
tak či onak také pracují na Krymu a ti, kteří nechtějí pracovat na Rusko, nepracují ani na Krymu.
A co prohlašuje Lukašenko?
Lukašenko prohlašuje: „Já jsem nejradikálnější,
ten nejvíce radikální přívrženec toho,
že Rusko nesmí mít právo
na svou suverenitu!
A proto až ten nejposlednější
podpindosník v Rusku, oligarcha
bude donucen uznat suverenitu Ruska,
tak už ani mně nic jiného nezbyde.“
Prostě mu nic jiného nezbyde. Je to přece jasné, nic jiného mu nezbyde!
On tak oznamuje tam na Západ,
Američanům, americké státní elitě:
„Jen se podívejte, jaký jsem.
Vaši podpindosníci v Rusku nechtějí spolupracovat s Krymem. Já jsem plně s vámi!
A nebudu spolupracovat s Krymem,
dokud oni všichni s tím nezačnou!
Potom totiž ani mně
nic jiného nezbyde!
Až tam začne pracovat i ten poslední oligarcha, tak potom i já.“
Tuhle jeho větu by měli
tesat do kamene.
To je v kostce všechno, co potřebujete o Alexandrovi Lukašenkovi vědět. On tím o sobě řekl všechno!
Není státní činitel, je svým vnímáním a chápáním světa sedlák, nevnímá Bělorusko jako stát,
ale jako vlastní statek, svým zaměřením nemá žádný zájem na suverenitě Ruska ani Běloruska.
On potřebuje nadnárodní řízení a deklaruje,
že mu bude sloužit až do konce.
Bude až tím posledním, kdo tomu
nadnárodnímu řízení sloužit přestane.
To je přece prohlášení o tom, že Lukašenko je až
po uši namočen do protistátního spiknutí proti Rusku,
že plně podporuje
všechny síly zaměřené…
Které pracují pod diktátem americké státní elity na státním převratu
a na rozpoutání občanské války
v Rusku, na Putinově zatčení.
On zcela přímo prohlásil, že pracoval, pracuje a bude pracovat proti Rusku a proti Putinovi.
Pro něj je nadnárodní řízení
ze strany Washingtonu prioritou.
Vždyť to je něco, přijít na to, jen si to vezměte,
aby se státní činitel sám přirovnal k oligarchovi.
Co je to za úroveň?
To je přece o ničem.
Tak taková je ta situace. Z hlediska Lukašenka šlo o devět hodin sebeodhalování se.
Tím tokem svých myšlenek
toho na sebe prozradil tolik…
Sám sebe svlékl do naha
a ukázal, jaký je hnusný křivák.
Celých devět hodin.
Jako v tom vtipu o Rusku: „Sousede, dej mi něco k snědku, jinak se ti nebudu moci vydělat před tvůj práh!“
To je celý Lukašenko.
A ještě jedna otázka.
Valeriji Viktoroviči, okomentujte prosím
prohlášení generálního inspektora NASA,
který řekl, že Američané nebudou moci přistát na Měsíci v roce 2024 kvůli nepřipravenosti skafandrů.
Jak je to možné? To mi hlava nebere. Už ho zatkli? Dali mu pouta za protistátní činnost a vnitřní terorismus?
Jak je to možné?
Oni přece všem tak usilovně
tvrdili, jak byli na Měsíci,
přece už tenkrát měli vhodné skafandry, měli příslušné rakety.
Ty skafandry i raketa jsou vystavené v jejich muzeu, jen znovu vzlétnout na Měsíc.
Vždyť vlastně nic dělat nemusí, stačí jen využít nové moderní materiály,
zmodernizovat svou raketovou
techniku a hotovo.
Vezměte si ty věci z muzea, přece už jste
na Měsíci byli. Tak kde je problém?
A ten problém je právě v tom,
že na tom Měsíci nebyli.
Vždyť stále znovu a znovu sami dokazují,
že tam nebyli. Nic nedokážou udělat.
Místo toho, aby použili svůj Saturn, skončili u něčeho podobného Muskova „makarónu“!
Toho jeho Falconu.
To je přece výsměch té úrovni, které prý už tehdy Američané dosáhli ve svém kosmickém programu.
Měli Saturny a teď tenhle „makarón“.
Teď místo vesmírných letů opět provádějí
suborbitální lety, to je vše, na co se zmohou.
Potřebují to vše nějak ututlat.
Proč mají takový problém navíc s novými
technologiemi opět udělat normální skafandry?
To ovšem znamená, že přišli o všechny své kompetence.
Ano, vždyť i do vesmíru létají s ruskými motory.
A co ty jejich skvělé Shuttly?!
Byla to zbytečná námaha, dali jim všechno,
co jen mohli přes program EPAS, Sojuz-Apollo
a zastavili náš Buran,
aby oni mohli realizovat své Shuttly.
Ale oni to nedokázali ani za těchto podmínek.
To je jejich úroveň technické realizace.
A to bylo ještě v době, kdy tam stále měli své trofejní Němce, ale ani tak nedokázali nic udělat normálně.
Takže to jejich osvojování vesmíru je na dvě věci. To je opravdu skvělé prohlášení.
Je to přiznání, že celý ten americký Měsíční program nebyl nic jiného než globální podvod,
že nejsou nic jiného
než podvodníci.
Není to nic jiného než novina dokládající rozklad amerického státu.
Pro ně by přece let na Měsíc neměl být žádným problémem, jsou to přece světoví lídři.
Tak co jim v tom brání?
Nemají motory ani rakety.
Vesmírné lodě nemají a bez naší účasti je
Mezinárodní vesmírná stanice k nepotřebě.
Jediné na co se zmohou, je na žádost Houstonu poslat naše kosmonauty do vesmíru,
do otevřeného vesmíru, aby mohli američtí astronauti
za jejich zády navrtat dírku a potom vykřikovat:
„To se musí vyšetřit. Ti Rusové
jsou úplně neschopní.“
Je to zajímavé, Rusové prý nic neumí, ale jen díky ruskému modulu
a ruským kosmonautům
ta stanice ještě vůbec funguje.
Ale aby tam ruští kosmonauti nemohli velet,
dosud nebyla jejich část schválena do provozu.
Ten nejlepší úsek vesmírné stanice nebyl dosud schválen do provozu.
Všichni mají právo velet na té stanici, jen ruští kosmonauti tam slouží jako odborní řemeslníci na všechno.
Proč do toho vesmíru nevystoupili sami Američané?
Houston žádal, aby to udělali naši kosmonauti!
Proto je tam poslali, a potom začali vyhrožovat,
že to Rusové neumí udělat vesmírnou loď,
že kvůli nim uniká kyslík, vzduch.
To Američané byli jen na kyslíku
a ničili si tím zdraví.
Naši mohli od začátku dýchat
normální vzduch.
Je to ukazatel, že bez nás
nedokážou vůbec nic.
A kdyby byl Rogozin skutečně vlastencem,
tak by dávno pracoval na tom,
aby se naše vesmírná oblast
odpoutávala od Američanů.
Přece nebudeme překážet jejich
vesmírným úspěchům, ne?
Takhle je neustále vozíme na orbitu, dodáváme jim tam náklady a tváříme se, že jejich Měsíční program…
Jak se to jmenuje Sky Dragon, že? Falcon a tak dále, že to je něco seriózního.
Ano, technické podrobnosti opomíjíme, protože to už bychom klesli na úroveň propagandisty,
velmi levného propagandisty.
Protože jakýkoliv inženýr řekne,
že to je technické „guano“.
Přesto, když Rusové potvrzují, že mají něco
seriózního, tak to tak bude. Jak dlouho ještě?
Ať se chlubí sami svými úspěchy. Ať si tu
Mezinárodní vesmírnou stanici udržují sami.
A my si znovu postavíme
svou stanici Mir.
Už je načase postavit stanici Mir 2, tedy 3.
To byly pro dnešek všechny otázky.
Nu což, dnes jsme opět mluvili o věcech, které by měly být jasné všem, každému z nás.
Ale jen pokud víme, jak jsou řízeny složité supersystémy, sociální supersystémy.
Složité sociální supersystémy.
A pokud to víme, tak nás žádná Overtonova okna nebo nějaké jiné chytáky typu geopolitiky nenachytají.
Vždy dokážeme najít adekvátní odpověď
a uštědřit informačnímu agresoru porážku.
Ale jen máme-li ty znalosti.
Protože zatímco v obyčejné válce vítězí ten, kdo má lepší pušku a lépe z ní střílí, tak v informační válce vítězí ten,
kdo má lepší a silnější informace
a umí s nimi lépe zacházet.
Všichni, každý z nás se musí naučit, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy.
Potom na základě svých znalostí dokážete ubránit zájmy své i své rodiny
a zajistit suverenitu své vlasti.
Až to dokážete udělat, tak si zajistíte dobrý život pro sebe i budoucí pokolení
v plné harmonii s ekologií
planety Země.
Proto studujte práce vnitřního prediktoru SSSR zveřejněné do června roku 2018
a práce publikované v sérii O světě křivých zrcadel, věnované fungování státu.
Ta série O světě křivých zrcadel
je teorie pro tuto dobu,
přímo pro tento silný manévr přeformátování světa. Je tam všechna teorie.
Tedy ne všechna, mám na mysli potřebný modul umožňující porozumět aktuálním událostem.
Všechno ostatní je v pracích vnitřního prediktoru SSSR zveřejněných do června 2018.
Studujte tyto práce.
Pamatujte na to, že znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou. Stávejte se konceptuálně mocnými.
Braňte zájmy své i své rodiny. Přeji vám mírové nebe nad hlavou a štěstí. Do příštích setkání.
Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete
na www.leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz