Jean Racine - Faidra (Mluvené slovo CZ)

Pro milovníky klasiky přinášíme dramatizaci tragického příběhu z řecké mytologie zpracovaného velkým francouzským dramatikem a básníkem z konce 17. století. Příjemný poslech.

Spolu s Molièrem a Corneillem se řadí mezi tři největší dramatiky své doby ve Francii. Jeho verše jsou díky jazykové úrovni a volbou jazykových prostředků mnohými považovány za nepřekladatelné. Mnohé to však nezastavilo. Ted Hughes, Derek Mahon a Friedrich Schiller jsou ti, kteří ho představili svému publiku v jejich rodném jazyce. Poslední, velice zdařilý pokus o překlad byl v roce 2011 oceněn Americkou knižní cenou pro básníka jménem Geoffrey Argent.

Náměty pro jeho dramata nejčastěji čerpal v antice. Snažil se přinášet témata, která i v jeho době měla výpovědní hodnotu. Nejblíže mu byla oblast tragédie.

Jeho tragédie se řídila podle jasně daných pravidel. Například pro ně omezil svou slovní zásobu na 4000 slovních výrazů. Počet postav v jednotlivých scénách drží na minimu. Velkou roli v jeho dílech hraje osud a symbolika boha. Postavy si jsou často vědomi svého tragického počínání, ale nevládnou mocí ho zastavit. Také pojetím lásky se Racine značně odlišuje od ostatních.

Lásků představuje skoro až jako fyziologickou poruchu. Smrtelnou nemoc způsobující střídání nálad s klamnou představou o jejím naplnění. V jejím stínu a její vinou jsou postavy jeho děl často zaslepeny pouze vlastní touhou a nevidí utrpení jiných, nebo je nezajímá. Některé působí až jako monstra. Setkáváme se s milostnými trojúhelníky. Je pro postavy většinou zdrcující. Láska sama o sobě často v jeho dílech balancuje na hraně nenávisti. Právě toto pojetí dvojznačnosti lásky je bráno jako jeho nejvýraznější přínos pro literaturu.