Vladislav Vančura - Brusič nožů (Povídka) (Mluvené slovo CZ)

Povídka. Příjemný poslech.

Vladislav Vančura se narodil v Háji ve Slezsku. Pro profesní problémy otce se rodina často stěhovala. První umělecké ambice Vančury nejprve směřovaly k malířství. Na vysněnou Akademii výtvarného umění však nenastoupil a osud malíře ho minul. Po odmaturování na gymnáziu nastoupil nejprve na studium práv. Po vážné nemoci matky však obor změnil a vybral si medicínu. Úspěšně absolvoval roku 1921. Během studií poznává svou budoucí choť Ludmilu Tuhou. Manželé posléze provozují lékařskou praxi na Zbraslavi až do roku 1929. Od tohoto data se Vančura soustředil pouze na literaturu.

S literární publikací začal kolem roku 1919. Psal do mnoha tehdejších periodik. Angažoval se v uměleckém hnutí Devětsil, ve kterém byl prvním předsedou. Problémy obyčejných lidí bylo pro Vančuru velké téma. S vidinou lepších zítřků a ve snaze zlepšit podmínky právě pro ně vstoupil do KSČ. Ze strany byl později vyloučen pro podepsání Manifestu sedmi, který silně kritizoval Gottwaldovo vedení strany. I poté se však pro své názory a přesvědčení hlásil k marxistické levici.

V době nacistické okupace byl členem tehdy ilegálního Národně revolučního výboru inteligence. Po atentátu na říšského protektora Heydricha byl roku 1942 gestapem zatčen a téže roku popraven. V roce 1946 byl In memoriam jmenován národním umělcem.

Dílo Vladislava Vančury je pro českou literaturu velice cenné. Obecně oplývá jazykovou bohatostí. Vančura se nebojí vymanit s konvencí tehdejší prózy a experimentovat. Hledá nové způsoby vyjádření. Typickým znakem v jeho díle je spojení archaismu s lidovou mluvou. Často pozastaví děj pro zdůraznění daného momentu, nebo sám ohodnotí chování postav. Usiluje o zvukomalbu.