Selma Lagerlöfová - Myš (Mluvené slovo CZ)

Hřejivý vánoční příběh z dílny švédské literární ikony. Příjemný poslech.

Někdy stačí pouze jeden dobrý důvod proto, aby se člověk stal literární legendou. Jedna významná událost či autorův skutek, jedno dílo či jeden hlasitě vyslovený názor. To však není případ Selmy Lagerlöfové. Ta svých životních momentů měla hned několik. Při jejich postupném zkoumání to snad zní, jako jeden z jejich romantických příběhů, kterými tolik proslula. Selma Lagerlöfová se narodila jako páté ze šesti dětí do rodiny poručíka a statkáře. V mládí byla velice tichá a více vážnější než ostatní děti v jejím věku. Už v ranném věku se v ní probudil hluboký zájem o čtení. Neustále psala poezii, ale nikdy nic oficiálně nepublikovala. To přišlo až v jejím pozdějším věku. Její babička, která ji pomáhala vychovávat, jí často vyprávěla pohádky a fantastické příběhy. Vystudovala se učitelkou později působila právě jako kantorka na dívčí střední škole. Milovala dětem vyprávět příběhy a zvláště legendy, která slýchávala jako dítě.

Následovalo několik životních situací, které autorku zasáhly po zbytek života. Její otec vážně onemocněl. Osobní krize a pocit vlastní nedostatečnosti ho zahnala až na pokraj alkoholismu. Ještě před svojí blízkou smrtí odrazoval Selmu od prohlubování jejích studií. Nechtěl ani, aby se dále profilovala v ženském hnutí, do kterého se naše hrdinka postupně více včleňovala. Po otcově smrti a bratrově neúspěšném pokusu farmu vést byli nuceni rodinný statek prodat.

Ještě při jejím učitelském působení začal vznikat její první román. Lagerlöfová poslala pár prvních kapitol do spisovatelské soutěže a vyhrála. Gösta Berling dnes patří k absolutním klasikám a vzorem pro moderní švédský romantický román. Vydání díla jí dopomohlo více cestovat a získat ještě více prostředků a inspirace pro její vášeň - pro psaní.

Autorčin literární styl je silně romantický, někdy až magicky realistický. V jejich městských i vesnických scenériích je hluboce zakořeněno něco fantastického. I když se stále pohybujeme v 18. a 19. století a nebezpečí může čekat na každém kroku, Lagerlöfová však raději ve své moudrosti vsází na víru v člověka, podmanivé vyprávění, čistý a srozumitelný jazyk. Její knihy se setkaly s velkým úspěchem už za jejího života. V roce 1909 byla jako první žena oceněna Nobelovou cenou za literaturu. Ve své přebírací řeči plné pokory vyprávěla fantastický příběh o svém otci, kterého prý navštívila v nebi. Předmětem jejich rozhovoru byl dluh, která Selma má vůči všem, kteří jí podporovali v její kariéře. Byla také první ženou ve Švédské Akademii, která rozhoduje právě o kandidátech na Nobelovu cenu. Od Akademie dostala také zlatou medaili, tu i svojí Nobelovu cenu poslala na začátku 2 světové války finské vládě pro boj se sovětským svazem. Finsko však peníze sehnalo jiným způsobem a obě cennosti jí byly vráceny zpět. Gesto však zůstalo věčné. Peníze, jež obdržela po převzetí Nobelové ceny použila ke koupi statku jejího otce zpět. Bylo to právě tam, kde se poprvé nadchla nad knihou, bylo to právě tam, kde slyšela nějakou fantastickou legendu z úst její babičky. Její otec, kterému se vzepřela a pokračovala ve studiích a psaní, by jí jistě odpustil. Stala se totiž jednou z nejvýznamnějších ženských osobností v literárním světě.