Richard Weiner - Ruce (Povídka) (Mluvené slovo CZ)

Povídka z dílny českého spisovatele a žurnalisty. Příjemný poslech.

Richard Weiner je komplikovanou osobností v české literatuře. Narozen v Písku. Studoval na technické univerzitě v Praze. Po dalším studiu v zahraničí nějaký čas pracoval jako chemik v Pardubicích. Tíhl však ke psaní a nakonec se kariéry v chemickém průmyslu úplně vzdal. Chtěl se stát nezávislým žurnalistou a spisovatelem. Odstěhoval se do Paříže a stal se dopisovatelem pro české noviny Samostatnost. Později pracoval pro Lidové noviny a publikoval svou první svazek básní. V létě roku 1914 když byl v Praze na dovolené vypukla první světová válka. Weiner byl odveden na srbskou frontu. Následující rok protrpěl nervové zhroucení a z armády byl propuštěn. Po zbytek války pracoval v různých pražských novinách a publikoval tři sbírky povídek. Mezi nimi i Litice, jednu z prvních českých knih pojednávajících o hrůzách první světové války.

Samotný význam Weinerova životního díla je nedocenitelný. Přestože už za svého života byl vnímán jako literární outsider a jeho knihy se vůbec neprodávaly. Po své smrti byl skoro úplně zapomenut a to i když jeho tvorba ovlivnila mnoho současníků i budoucích autorů. Karel Čapek ho nazval "mužem bolesti" a často byl vzpomenut jako "básník úzkosti". Weiner využíval literaturu jako prostředek ke zkoumání hloubky nitra a bytí. Vědomě ve svých dílech odrážel limity jazyka jako způsob komunikace. Ve své próze se nebojí dosáhnou extrémního stupně abstrakce. Pocit úzkosti z jeho tvorby je patrně způsobena osobním pocitem viny v sebe samého. Otázka vlastní sexuality, zřeknutí se židovské víry a skutečnost, že byl emigrant v jeho dílech nechala značnou stopu.

Richarda Weinera rozhodně není určen čtenářským masám. Složitost děl a volba výrazových prostředků to neumožňuje. Rozhodně by však neměl být zapomenut.