Lev Nikolajevič Tolstoj - Zápisky markéra (Povídka) (Mluvené slovo CZ)

Povídka ruského klasika. Příjemný poslech.

Lev Nikolajevič Tolstoj je jednou z nejvýznamnějších postav světových literárních dějin. U nás ho především známe jako autora románů Vojna a mír a Anna Karenina. Gustave Flaubert, Dostojevskij a Čechov se vyjadřují jen pochvalně o autorově stylu, citu i síle literárního dopadu jeho děl. Nabokov, James Joyce, Proust, Faulkner a Virginia Woolfová jsou další osobnosti, které Tolstoj zaujal nebo ovlivnil.

Tolstoj také zastává důležité místo ve smyslu širšího představení ruské literatury západní části světa. Po svých cestách po Evropě si začal plně uvědomovat zaostalost Ruska a vzdělání i pro nejnižší vrstvy obyvatel vnímal jako první krok k lepšímu. Dokonce otevřel i vlastní školu, kde vyučoval se svojí rodinou. Myšlenka se však zcela minula s účinkem. Sám nikdy nezískal Nobelovu cenu za literaturu ačkoliv byl horkým favoritem v roce 1901, kdy se udělovala poprvé. Nakonec ocenění získal skoro neznámý francouzský básník Sully Prudhomme. Předpokládá se, že politické postoje autora byly pro kulturně konzervativní komisi nevyhovující.

V druhé polovině života Tolstoj nastoupil na duchovní cestu. Snažil se žít podle Ježíšova učení, ovšem bez uznání autority ruské ortodoxní církve. Postupně se vzdával majetkových práv na svá díla i veškerého nabytého jmění. To se samozřejmě nelíbilo jeho choti, která v zoufalé snaze přimět Tolstého uvažovat více v racionální rovině sáhla i po jeho deníku. Deník si Tolstoj psal celý život a nejlépe ho lze chápat jako zpovědník na pokračovaní. Po tomto a mnoha jiných hořkých zjištěních Tolstoj v 82. letech napsal dopis na rozloučenou a odešel do mrazivé noci. Zemřel jen pár hodin poté na Astapovském železničním nádraží na zápal plic v důsledku podchlazení. Jeho poslední slova patřila těm, kterým se snažil celý život pomoci: „Ale rolníci... jak umírají rolníci?“