Jaroslav Havlíček - Bůh mého dětství (Mluvené slovo CZ)

Dramatizace povídky českého spisovatele. Příjemný poslech.

Osud jako by tomu nechtěl, aby se z Jaroslava Havlíčka stal spisovatel. Od mládí toužil být malířem, to však bylo pro jeho rodiče s učitelskou profesí finančně neúnosné. Na jejich přání proto absolvoval obchodní akademii a později se stal úředníkem v Živnostenské bance v Praze. V tomto povolání setrval po celý svůj život.

S aktivním psaním začal až ve svých 39-ti letech. Tedy jen 8 let před jeho smrtí. Některé jeho povídky vycházely v dobových časopisech, avšak většina jeho tvorby zůstávala v rukopisech a byla vydána až posmrtně. Zatímco přes den úředničil v bance, v noci usedal za psací stůl. Spojení výborného vyprávění s analytickým představením emočních pochodů postav je to, co definuje jeho literární tvorbu. Své čtenáře seznamuje s celou škálou lidských charakteristik a stavů. Od zkrachovalců, sobců a vypočítavých kariéristů po mentálně narušené lidi. Stejně tak jejich protipóly se silným morálním odhodláním a přesvědčením. Zajímavé pozornosti se u něj dostává archetypu statečné ženy. Způsob jakým představuje ženskou psychologii vystavenou okolním tlakům je nadčasový a nepopiratelně dosahuje značných literárních kvalit. Většina jeho povídek a románu se děje v prostředí maloměsta, které mu bylo velice známé.

Zcela výjimečné postavení v jeho tvorbě má cyklus Kalvach. Zde se objevuje postava úředníka Kalvacha, na kterém Havlíček autobiograficky představuje svůj konflikt s vlastním povoláním a s nesnázemi v jeho každodenním životě. Když se rozhodl nechat Kalvacha umřít v povídce Poutník v Mlze, jako by tušil, že o měsíc později: 7. dubna 1943 sám podlehne zánětu mozkových blan. Zemřel zcela vyčerpán, za německé okupace uprostřed 2.světové války. Český národ tak přišel o jednoho z našich největších moderních prozaiků.