James Joyce - Trapný případ (Povídka) (Mluvené slovo CZ)

Povídka. Příjemný poslech!

Celým jménem James Augustine Aloysius Joyce poprvé spatřil světlo světa roku 1882 v Dublinu. V silně katolickém Irsku se tehdy zrodila světová literární ikona. James byl nejstarším z deseti dětí. Jeho otec, John Joyce i přes svůj nesporný pěvecký talent (jeho hlas patřil k nejlepším tenorům v Irsku) nedokázal plně zaopatřit jejich domácnost. Tíhnul k alkoholu a rodina Joyceových žila na pokraji chudoby. Když se v dospělosti slavného spisovatele někdo otázal na jeho otce, James stroze odpověděl: „Ztroskotanec.“

Již od útlého mládí z Joyce vyzařovala nesmírná inteligence, talent pro psaní i vášeň pro literaturu. Aby mohl číst hry Henrika Ibsena v originále, naučil se norsky. Nadání pro jazyky mu vydrželo po celý život. Prý se dokázal domluvit až v sedmnácti z nich. Svůj volný čas věnoval malý James ke čtení Danta, Tomáše Akvinského a Aristotela. Rodina ho i ze svého mála podporovala ve vzdělání. James Joyce úspěšně složil studia a odnesl si bakalářský titul se zaměřením na umění a moderní jazyky.

Vztah Joyce s jeho rodnou zemí byl poměrně komplikovaný. Po absolvování studií Irsko opustil pro nový život v Paříži. Chtěl začít studium medicíny s vidinou uhrazení otcových dluhů. Zanedlouho se však na rodný smaragdový ostrov vrátil po špatných zprávách o umírající matce. Po její smrti Joyce v Irsku na krátkou dobu zůstal. Jeho zápal pro psaní nevystřízlivěl. Publikoval své první dvě povídky a seznámil se s budoucí manželkou a životní múzou, hotelovou pokojskou Norou. Nora Barnacle s ním později Irsko opět opustí, tentokrát se usídlí v chorvatském přístavním městu Pula. Tento proces opouštění domoviny a následného návratu se stane pro Joyce typickým. I přesto však zůstává Irsko a hlavně Dublin stěžejním tématem pro jeho tvorbu. Většinu času v zahraničí Joyce tráví psaním a pracuje jako lektor. O pár let později v roce 1914 vydává svou první knihu - Dubliňané.

Sbírku 15-ti povídek nejprve odmítlo dvaadvacet nakladatelů a jeden jí dokonce spálil se slovy, že kniha je morálně odporná a nevlastenecká v popisu Dublinu. Joyce zde ve svých příbězích předkládá pronikavý rozbor stagnující a ochromené dublinské společnosti. Ústřední motiv pro všechny povídky je epifanie. Slovo hojně používané právě Joycem. Označuje moment, ve kterém dojde k vnitřnímu prozření duše jednotlivých postav. Kniha nezaznamenala velký komerční úspěch. Upozornila však na postavu Joyce jako na autora.

Opravdovým zlomem v životě byl až Ulysses, česky Odysseus. Kniha je považována za největší anglicky napsané dílo 20. století. Joyce nás zde provede jedním dnem (16. červen 1904, ve stejný den také Joyce poznal svojí manželku Noru) v životech několika obyvatel Dublinu. Přestože román může působit chaoticky i přes její jasně danou strukturu. 18 kapitol, 267 000 slov, při použití slovní zásoby více 30 000 slovních výrazů. Dílo je kromě jiného moderní převyprávění Homérovi Odysseje. Joyce své tři hlavní postavy používá jako moderní verze Télemacha, Odyssea a Pénelopy. 16 červen se stal v Irsku národním svátkem. Podle úhlavní postavy Leopolda Blooma se tento den po celém světě slaví jako Bloomsday.

Paradoxně stejně jako pro slepého Homéra největší životní potíží pro Jamese Joyceho byl jeho zrak. Prodělal jedenáct chirurgických zákroků a nakonec mu museli úplně odstranit čočku z levého oka. James Joyce umírá v lednu roku 1941 v silných bolestech na prasklý vřed na dvanácterníku. Z kómatu se probere pouze aby vyslovil svůj poslední památný výrok: „Copak mi nikdo nerozumí?“ Je pohřben v Curychu na hřbitově Fluntern pod prostým náhrobkem.