Boris Vian - Mejdan u Léobilla (Povídka) (Mluvené slovo CZ)

Povídka podle díla francouzského spisovatele, skladatele a jazzového trumpetisty Borise Viana. Omluvte prosím zhoršenou kvalitu zvukového záznamu. Příjemný poslech.

Boris Vian se narodil jako druhé ze čtyř dětí do rodiny vyšší střední třídy v bohatém pařížském předměstí Ville d'Avray roku 1920. Jméno "Boris" neindikuje ruské předky. Bylo mu dáno matkou Yvonne po shlédnutí opery Boris Godunov. Živé představení amatérskou pianistku a harfenistku silně zasáhlo. Od svého otce, mladého rentiéra mladý Boris zdědil především nedůvěru k církvi, armádě a lásku k bohémskému způsobu života. Vian už od malička trpěl špatným zdravotním stavem. To zapříčinilo prvotní nutnost vzdělávání se doma. Po krachu na newyorské burze v roce 1929 a následné ekonomické depresi, ztratila jeho rodina většinu svého bohatství. Přišlo přestěhování se do skromnějšího a pro Borise další silná životní hrozba. Jako dvanáctiletý tehdy onemocněl revmatickou horečku a tyfem. Tato nešťastná kombinace vedla k autorově vážným zdravotním potížím a zanechala ho s těžkou srdeční vadou. Ta později způsobí Vianovu předčasnou smrt.

Vian začal studovat na technickém lyceu. Studia úspěšně složil v matematice, filozofii, latině, řečtině a němčině. Ve studiích pokračuje a věnuje se převážně matematice. V této době také spolu s dvěma staršími bratry začne pořádat divoké večírky, které společně nazvou “surprise parties.” Zde se konzumuje Meskalin a jiné psychoaktivní látky, poslouchá se jazz a v bohémském stylu se tu oslavuje mládí. Tyto večírky se později objeví jako častý motiv Vianových prvotních děl. Poté, co uvidí hrát na trubku Dukea Ellingtona, se v něm probudí nutnost pro další uměleckou činnost. Instrument trubky si zamiluje a osvojí si jí v sedmnácti letech. Jazzový věk Viana zcela pohltí. Začne s hraním, skládáním písní a potkává osobnosti, které následně chytře a opakovaně zasazuje do svých povídek a románu. Vedle toho se seznámí se svojí budoucí manželkou. Ta mu mimo jiné představí tehdejší americkou literaturu.

Prvního rozruchu se Boris Vian dočká po složení písně "Le Deserteur." Autor zde adresuje prezidenta země. Informuje ho, že není na světě, pro zabíjení chudých a nebude působit ostatním lidem bolest. Slavná skladba je přímou odpovědí na Alžírskou válku a jako taková, je vládou později zakázána.

Největší kontroverze však přišla s knižním vydáním románu "J'irai cracher sur vos tombes" (Naplivu na vaše hroby). Dílo vzniklo poté, co se Jean D'Haullin, vlastník vydavatelství zeptal Viana na spisovatele, kteří by dokázali zvednout jeho tržby. O dva týdny poté Vian plácl s dílem parodujícím tehdejší americké detektivní příběhy o Jeanův pracovní stůl. Román, ve kterém mulat zavraždí dvě bohaté bělošské ženy v pomstě za lynčování svého bratra šokuje veřejnost i kritiky. Dílo plné sadistických a pornografických motivů trhá prodejní rekordy. Když je o dva roky poté kniha nalezena v hotelovém pokoji vedle vražedné oběti, Viana to dostane před soud. Přestože je dílo psané pod chytrým pseudonymem Vernon Sullivan, Vian je po dlouhém procesu nucen přiznat své autorství. Je odsouzen k zaplacení pokuty sto tisíc franků a kniha je pro "rozpor s dobrými mravy " zakázána.

Boris Vian je nadále autorsky velice aktivní. Celkem stihne napsat 10 románů, 42 povídek, 7 divadelních her, přes 400 písní a 4 básnické sbírky. Svůj nejslavnější román "L'Ecume des Jours" (Pěna dní) dokončí v roce 1947. Kniha je psaná v surrealistickém stylu a obsahuje několik dějových linek. Poukazuje na pomíjivost lidského štěstí, nemožnosti uniknutí ze společenského systému a nezvratnému lidskému osudu. Pěna dní je možná nejvíce dojemným příběhem o lásce, jaký byl v moderní historii napsán. Dílo se bohužel dočká světového věhlasu až po Vianově smrti. Tu Boris Vian nachází v kině, při promítání filmového zpracování jeho kontroverzního díla: Naplivu na vaše hroby. Vian je nespokojen s výsledkem, rozčílí se a zemře na náhlou zástavu srdce. Jeho smrt, ve které ho konečné dostihne zdravotní choroba z mládí, silně symbolizuje i jeho celoživotní literární práci a motivy, které ve svých dílech zanechal.