ІV. slovo z kříže: „Žízním!“ (J 19,28)

J 19,28-29: „Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: ‚Žízním.‘ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.”
Ježíš visí na kříži a žízní. Kruté bičování rozdrásalo jeho svaté tělo a ztratil mnoho krve. Bič tvořily tři řemínky s kovovými hroty. Při bičování se nejprve objevily silné podlitiny a potom biče prosekávaly kůži, zařezávaly se čím dál hlouběji a vytrhávaly svalstvo až na kost. Tělo se změnilo v jednu krvavou ránu. Dva kati ze všech sil bičovali Ježíše. Údery bičů dopadaly na záda, ruce, nohy nejprve ze zadu, ale potom i zepředu. Žádnou část těla, ani hlavu a tvář neušetřili. Kůže visela dlouhými pásy ze zad a celé tělo se změnilo k nepoznání na masu rozedrané krvácející tkáně. Když byl Ježíš už na pokraji smrti, bičování bylo zastaveno. Pak ho polomrtvého odvázali a nechali klesnout na kamenné podlaze do kaluže Jeho vlastní krve. Náhlá ztráta velkého množství krve způsobila zrychlení tlukotu srdce, zemdlení a velkou žízeň. Obrovská bolest otevřených ran a silná žízeň mučila Pána Ježíše i během Jeho křížové cesty. Teď na kříži prožívá ještě palčivější žízeň. Jeho rty jsou suché, popraskané, jazyk přisedl k patru.
O mnoho silnější však než fyzická žízeň, byla žízeň vnitřní. Ježíš vnímá, jak hřích koná dílo zhouby a otupuje milióny duší k duchovní lhostejnosti a lenosti, aby zanedbali svou spásu. Ježíšovu duchovní žízeň vyjadřují prosby Otčenáše: „Otče, posvěť se jméno tvé! Otče, přijď království Tvé!“
Ježíši, Ty žízníš nyní ve mně, i já žízním s Tebou po osvobození z konkrétního otroctví mé porušené přirozenosti.
To všechno, co bylo dáno skrze křest smrtí a vzkříšením v Kristu, musí být vírou aktualizováno. Nám je zatím přirozená neustálá rebelie proti Bohu a lidem. Já však musím žít z víry, denně za vše děkovat, i když všemu nerozumím, a v důvěře své problémy odevzdávat Bohu. Já to nedělám. Hledám pomoc jinde (u léčitelů, věštic). A to je velký hřích. Nemiluji Boha z celého srdce. Kdybych Ho miloval, neměl bych už čas ani prostor pro hřích. Protože tedy v duši není pravdivá láska k Ježíši, zotročuje mě žádostivost a pýcha! Pane Ježíši, já žízním, volám nejen hlasem, ale celým srdcem: „Posvěť se Tvé jméno v mé duši! Přijď království Tvé do mého srdce!“