Základy vnitřní modlitby /2. část/

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://vkpatriarhat.org/cz/?p=51581

Odebírat aktuální informace od BKP https://bit.ly/3BhmCoT

Čtyři poslední slova z kříže

Struktura pro druhou hodinu vnitřní modlitby
5 minut: 4 základní pravdy (smrt, soud, věčnost, Boží milosrdenství)
10 minut: spoluukřižování
5 minut: přijetí Ježíšovy Matky

5-10 minut: úvodní motivační slovo k čtyřem posledním slovům z kříže

10 minut: slovo „Žízním“
5 minut: slovo „Eli, Eli...“
5 minut: slovo „Dokonáno jest“
5 minut: „Otče, do Tvých rukou vydávám svého ducha“
5 minut: reflexe

Motivační slovo pro prožívání čtyř posledních slov
Apoštol Jan, jako očitý svědek po slovech: „A ten učedník ji přijal eis ta idia – v sebe,“ pokračuje: „Potom Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, aby se naplnilo Písmo, řekl ‚Žízním‘.“ Evangelista Matouš dodal: „Od šesté (tj. dvanácté) hodiny nastala tma po celé zemi až do deváté (tj. patnácté) hodiny. Při hodině deváté Ježíš zvolal silným hlasem: „Eli, Eli, lama sabachtani“, to je „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27,45-46). Zevnější temnota vyjadřuje realitu duchovní temnoty zla a oddělení se od Boha. Byla koncentrována při Kristově umírání a smrti. „Někteří, kteří tu stáli, pravili: ‚Eliáše volá‘ a hned jeden z nich běžel, vzal houbu a naplnil ji octem. Vložil ji na rákos a dal Mu pít. Ostatní pak říkali: ‚Nech ho, uvidíme, jestli přijde Eliáš a zachrání ho...‘“ (Mt 27,47-49)
„Když Ježíš okusil octa, řekl: ‚Dokonáno jest.‘“ (J 19,30)
Chrámová opona oddělovala svatyni od velesvatyně (viz Žd 9,3). „Chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů (Mk 15,38) a Ježíš zvolal mocným hlasem: ‚Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha.‘ A po těch slovech skonal.“ (Lk 23,45-46)
Poté, co učedník přijal Ježíšovu matku, Ježíš řekl: „Žízním.“ Po čem Ježíš žízní? Nejde jen o fyzickou žízeň, ale především o duchovní žízeň. Ježíš žízní po dokonání spasení duší, po zlomení síly smrti, zla a otroctví hříchu, které drží každého Adamova potomka. To ještě není dokonáno ukřižováním, bude to dokonáno až Jeho smrtí. Duchovní přikrývka prvotního Adamova hříchu halí všechny národy, všechna lidská plemena (viz Iz 25,7). I já žízním po odstranění přikrývky, která halí i mou duši a zároveň halí duchovní temnotou i všechny lidi, jejichž existenční životní zkouška probíhá ve stejném čase jako ta moje. Žízním po věčném světle, žízním po pravdě, žízním po věčném štěstí, žízním po pravé svobodě. Proto s Ježíšem žízním po protržení té duchovní přikrývky i opony, která dělí mou duši od živého Boha.
Žízním po protržení této přikrývky za sebe a pak především za všechny pokřtěné, kteří jsou rovněž v duchovní temnotě.
Ty, Ježíši, jsi ukřižovaný a spolu s Tebou je nyní, v této sekundě, minutě, ukřižovaný náš starý člověk.
Ty, Ježíši, nyní zakoušíš největší opuštěnost od Otce, a tuto vrcholnou bolest vyjadřuješ voláním: „Eli, Eli...“ „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Otec ale neopustil, to temnota hříchu, který na sebe Ježíš vzal, zcela zahalila Ježíšovu duši. On zároveň vnímá i bolest z toho, že se naše duše dobrovolně sjednocují se lží, se zlem, s temnotou. Je to bolest nad dušemi, které se od této temnoty neoddělily a zůstávají v ní. Definitivně se rozhodly zůstat ve věčné temnotě, v nesmírném utrpení, které nikdy neskončí. Je to bolest Milujícího tyto duše, utrpení z toho, že se odloučily v nevděčnosti a zatvrzelosti, ve zlobě vůči milujícímu Bohu. Ježíš v tyto momenty zakouší vrcholnou fyzickou, duševní, a především duchovní bolest.
Mezi slovem Žízním a Dokonáno jest, Ježíš volá: „Eli, Eli...“, „Bože můj, Bože můj...“ Vyjadřuje touhu po jednotě s Bohem Otcem. Hříchem člověk ztratil Boha, Ježíš nejbolestnější obětí opuštěnosti vykupuje tuto ztrátu Boha, spojenou s duchovní temnotou.
Slovo „Dokonáno“ a „Otče, do tvých rukou...“
V momentu „Dokonáno“ nastal duchovní zlom a duchovní vítězství nad vládou temnoty. Duchovní přikrývka, která brání spojení duše s Bohem, byla protržena. Ježíš zlomil sílu zla a my v čase, především v modlitbě, můžeme znovu vcházet do Kristovy smrti, tedy toto protržení, toto „dokonáno“ aktualizovat v daném momentu. „Stále jsme vydáváni do Kristovy smrti.“ (2Kor 4,10) Slovo „stále“ znamená, že se vírou máme znovu vracet do reality Kristovy smrti. Ta nás odděluje od moci hříchu a vrací do spojení s Bohem.
Pokud jsme sjednoceni s Kristovou smrtí, to znamená, že svou vůlí se cele vydáváme Bohu, nemůžeme hřešit (srov. 1J 3,6). Silou zákona hříchu se ale stále automaticky dostáváme do stavu naší porušené přirozenosti. Jsme proto v temnotě, nevnímáme Boha, Jeho přítomnost, a proto zákonitě hřešíme, i když lehkými hříchy. Apoštol ukazuje na ovoce zákona hříchu: „Nečiním dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá... já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.“ (Ř 7,19-20.25b) Vysvobození je pouze v Ježíši Kristu (v. 25a). Platí zde zákon Ducha: „Neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.“ (Ř 8,2) Zde hraje velkou roli i získání dobrých návyků, tedy ctností. Jde především o habitus modlitby, ze které vychází pravdivá pokora, čili smysl pro pravdu o sobě. Modlitba a pokora je základem ostatních ctností. Bez modlitby a pokory Duch svatý nepůsobí.
Slovo „Dokonáno“ zároveň s posledním slovem „Otče...“ vyjadřuje moment Kristovy vykupitelské smrti. Slovem „Dokonáno“ Ježíš dovršil naši spásu a tím naplnil Otcovu vůli. V duchovní oblasti byl uprostřed temnoty prolomen světelný koridor. Ten zůstává až do druhého příchodu Kristova. Ti, kteří jsou vírou v Ježíše spaseni, procházejí v hodině smrti tímto koridorem světla do náruče Boží. Duchovní temnotu tvoří systém tohoto světa s jeho knížetem a duchovní síly zla v ovzduší, kosmokratores. Kristovou smrtí byla temnota prolomena a nastává spojení mezi duší a Bohem. V hodině Kristovy smrti se viditelným způsobem roztrhla v chrámu opona, která dělila svatyni od velesvatyně. V hodině naší smrti náš duch reálně projde sloupem světla Kristovy smrti do Boží náruče. Můžeme ale už nyní duchovně vcházet do Kristovy smrti a skrze ni do Otcovy náruče. Přijali jsme Ducha synovství, v němž voláme „Abba, Otče“ (Ř 8,15). Vcházením do pravd, které jsou spojeny s Kristovou smrtí, realizujeme zároveň tajemství křtu. Křtem jsme byli ponořeni do Kristovy smrti. Cesta do náruče Otcovy je nám otevřena. Ježíš po dokonání vítězství nad temnotou odevzdal ve chvíli své smrti ducha do náruče Otcovy. Toto je i pro nás jediná cesta spásy. Ježíš řekl: „Jdu, abych vám připravil místo... abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ (J 14,2-3)
Ježíš dokonal své dílo spásy lidstva. Není k tomu třeba nic přidávat. Jen je třeba v poslušnosti víry realizovat Jeho slovo. Ježíšova matka je nám na této cestě víry vzorem a pomocnicí. Byla protržena přikrývka, která halila každou duši, byla prolomena bariéra ducha tohoto světa, která drží lidstvo v klamu. Byly přemoženy démonské síly v ovzduší, které ovlivňují lidstvo a drží ho v temnotě lži. To vše je obsaženo ve slově „Dokonáno jest“. Je to konečné vítězství nad ďáblem, hříchem a smrtí.
Duchovně stojíme pod křížem na místě Kristovy smrti. Kde je nad námi sloup světla, kterým náš duch může stoupat a sjednocovat se s nebeským Otcem, vcházet do Boží náruče. Jako první tímto vítězným sloupem světla prošel Ježíšův duch. To vyjadřuje poslední slovo z kříže: „Otče, do Tvých rukou vydávám svého ducha.“
Při Kristově smrti se naplnilo i Simeonovo proroctví Ježíšově matce: „A tvou duši pronikne meč bolesti.“ (Lk 2,35) Touto duchovní ranou v srdci naší matky může vcházet náš duch do nového srdce, do nového Jeruzaléma a spojovat se zde přímo s Bohem.
Světlo, sílu a milost dostanou ti, kteří se snaží proniknout do tajemství Kristovy smrti. Ta je spojena i s eucharistií a naším křtem. Slovy nelze vyjádřit milosti, které získají, když ve vnitřní modlitbě vytrvají. Kéž jí věnuješ čas i ty, aspoň hodinu denně.
Dvouhodinové rozjímání by měli aplikovat i laici, aspoň jednou za týden, nejlépe v malém společenství.