BKP: První veřejná reakce Bergoglia ohledně Fiducia supplicans

Přihlášení k odběru zpráv https://bit.ly/3BhmCoT

Bergoglio 14. ledna, téměř po měsíci, poprvé v masmédiích reagoval na kontroverzní dokument Fiducia supplicans. Podstatu problému ale neřeší. Touto deklarací pošlapal Boží přikázání a zavedl nová paradigmata. De facto provedl transformaci církve na anticírkev New Age. Jeho deklarace protiřečí samotné podstatě Písma svatého i celé Tradice. Jeho učení není katolické. Toto už není katolická církev.
Apoštol Jan píše: „To je ten antikrist, který popírá Otce a Syna.“ (1J 2,22) Bergoglio rušením Božího Dekalogu popírá Otce – Zákonodárce – a rušením Kristových přikázání popírá Božího Syna a Jeho evangelium. Ze své apostaze necouvne ani milimetr. Jediné řešení v této situaci je, aby se každý biskup, každý kněz i každý věřící od tohoto zjevného arcikacíře, který okupuje papežství, radikálně oddělil. Jinak bude všechny, až do posledního katolíka, pod falešnou poslušností transformovat a transportovat do pekla.
Bergoglio ohledně Fiducia supplicans říká: „Lidé musí vstoupit do dialogu s požehnáním a zjistit cestu, kterou jim Pán nabízí.“
Každý ví, že Fiducia supplicans zavádí žehnání svazků sodomitů, tedy žehnání hříchu sodomie. Přitom lžipapež tvrdí, že jim tuto cestu do záhuby prý nabízí Pán. To je ale hrubá lež. Bůh nám naopak zachováváním Božích přikázání nabízí cestu ke spáse. Bergoglio prozradil, že má jiného pána.
Ke kontroverzi po vydání Fiducia supplicans se František vyjádřil: „... někdy se rozhodnutí nepřijímají, ale většinou, když se rozhodnutí nepřijímají, je to z nevědomosti.“
Bergoglio říká, že když se jeho rozhodnutí nepřijímají, prý je to z nevědomosti. Tím snad chce říct, že biskupové, kteří hájí Boží přikázání a katolické učení, to dělají z nevědomosti? Bergoglio se staví do pozice, jako by jeho heretické vědomosti převyšovaly Písmo svaté, Tradici apoštolů, církevních otců i učitelů církve.
Biskupové Kamerunu svým vyhlášením o nepřípustnosti žehnání sodomie naopak zveřejnili katolický pohled, jednohlasně prohlásili:
„Žehnat znamená ‚mluvit dobře‘ (bene-dico). A ‚mluvit dobře‘ s cílem získat milost prostřednictvím gesta požehnání ‚homosexuálnímu páru‘ by se rovnalo podpoře této volby a této životní praxe. Sodomii však nelze uznat za objektivně spořádanou v souladu se zjevenými Božími záměry. Navíc rozlišování mezi liturgickým a neliturgickým kontextem s cílem uplatňovat požehnání na ‚páry‘ stejného pohlaví je pokrytecké. Akt požehnání, ať už se provádí v liturgickém shromáždění nebo v soukromí, vždy zůstává požehnáním. Proto prohlašujeme za nepřípustnou jakoukoliv formu požehnání, ať už veřejnou nebo soukromou, která směřuje k uznání ‚párů stejného pohlaví‘ jako životního stavu.“ (bod 6)
Citace Bergoglia: „Říkám, že když se vám rozhodnutí nelíbí, jděte a mluvte, povězte své pochybnosti a bratrsky diskutujte a tak to jde dál.“
Bergoglio na legalizaci donebevolajícího hříchu reaguje: Když se vám něco nelíbí, bratrsky diskutujte a tak to jde dál. Normální člověk neví, co na to říct. Kam to jde dál? Do pekla? Tam katolíky tento tzv. Svatý otec skutečně vede. Bohu, ale i církvi, se Bergogliova Fiducia supplicans skutečně nelíbí; za ni dopadá Boží anathema – prokletí.
Ve shodě s Písmem a Tradicí se biskupové z Kamerunu vyjádřili takto: „Homosexualita falšuje a kazí lidskou antropologii a banalizuje sexualitu, manželství a rodinu, základy společnosti. ... V historii národů praktikování homosexuality nikdy nevedlo k rozvoji společnosti, ale je jasným znakem úpadku civilizací. Ve skutečnosti homosexualita staví lidstvo proti sobě samému a ničí ho.“ Bergogliovi se ale líbí, když je společnost likvidována, když se lidstvo staví samo proti sobě. To je Bergoglio spokojený, on toto právě chce. A nejenom společnost, ale když církev ničí sama sebe – to se mu nejvíce líbí. Tady už musí každému katolíkovi dojít, že tento arciheretik není hlavou církve ani není zástupcem Krista, proti kterému se veřejně postavil.
Bergoglio říká: „... když se vám rozhodnutí nelíbí... bratrsky diskutujte a tak to jde dál.“
Jakou Bergoglio staví normu? Ne Boží zákony a přikázání, ale prý jestli se jeho heretická rozhodnutí líbí nebo nelíbí. Představme si lékaře, který by místo operace žlučníku někomu amputoval nohy a pak řekl: Když se vám mé rozhodnutí nelíbí, bratrsky diskutujte a jde se dál. Nebo kdyby někdo na náměstí zamordoval několik lidí, přišla by policie a zločinec by řekl: Když se vám mé rozhodnutí nelíbí, bratrsky diskutujte a jde se dál. Jako Breivik jednal ve fyzické oblasti, tak Bergoglio jedná v duchovní – je to masový vrah duší. Ale suverénně prohlašuje: „Když se vám rozhodnutí nelíbí, bratrsky diskutujte a tak to jde dál.“
Toto je metoda Bergoglia: „jde se dál“. Když čtyři kardinálové vznesli dubia proti Amoris laetitia, ani jim neodpověděl, a jde se dál. Když několik stovek teologů a katolických intelektuálů napsalo Korekci, reagoval stejným způsobem – jde se dál. Když ho emeritní nuncius v USA, Carlo Maria Viganò, usvědčil z krytí homosexuálních zločinů, celý rok mu neodpověděl, potom řekl hrubou lež, a zase se jde dál. Když se někomu Bergogliovy zločiny proti víře a Bohu nelíbí, on má na to jedinou odpověď: jde se dál. Ptáme se: Kam? Do sebezničení časného i věčného!
Citace Bergoglia: „Nebezpečí spočívá v tom, že se to někomu nelíbí a vezme si to k srdci, a tak se tomu začne bránit a dělat nesprávné závěry. Toto se stalo u těchto posledních rozhodnutí o požehnání všem.“
Bergoglio nikoho a nic nebere v úvahu, ani Boha a Jeho zákony, ani lidi a přirozené morální normy, jenom sám sebe. On je nejvyšší norma. A komu se to nelíbí, ten dělá nesprávné závěry. Tak si dělat veřejně z katolíků blázny si nedovolil nikdo, ani největší demagogové a diktátoři.
Když se někomu nelíbí Bergogliovo šlapání po Božích přikázáních, prý dělá nesprávné závěry. Přesně tak se chovali fašističtí zločinci v Norimberku, když jim ukázali na jejich zločiny – žádnou vinu si nepřiznali, tvářili se jako úplně nevinní a trvali na své demagogii přesně tak, jako Bergoglio trvá na svých herezích – duchovních zločinech.
Kamerunské biskupy lžipapež pokládá za ty, kteří prý dělají nesprávné závěry. Oni ale výrazně ve shodě s Písmem i celou Tradicí prohlašují: „Homosexualita není lidské právo. Je to odcizení, které vážně poškozuje lidstvo, protože není založeno na žádné hodnotě, která je vlastní lidské bytosti: je to odlidštění lásky, ‚ohavnost‘ (Lv 18,22). Její odmítnutí není v žádném případě diskriminací; je to legitimní ochrana stálých hodnot lidskosti tváří v tvář neřesti, která se stala předmětem nároku na právní uznání a dnes už i předmětem požehnání.“ (bod 5)
Bergoglio manipulačně pronesl: „Pán žehná každému, každému...“
To je lež. Podle Bergoglia pán žehná ženě, která zabíjí své nenarozené dítě, i sebevrahovi, který páchá sebevraždu, obchodníkům s dětmi, pedofilům, zoofilům, nekrofilům, sadomasochistům, masovým vrahům a satanistům, každému, každému, kdo bez pokání a lítosti nad hříchy jde do pekla. Ale tady vyvstává otázka: Kdo je ten Bergogliův pán, který těmto všem žehná? Jednoznačná odpověď zní: je to otec lži, satan.
Kamerunští biskupové naproti tomu mluví ve shodě s katolickým učením: „Hluboká identita sexuality je mimo manželský vztah mezi mužem a ženou nepochopená, ukradená a zvrácená. V důsledku toho homosexuální činy nejsou ‚sexuální‘, ale jsou to ‚činy proti přirozenosti‘ (Ř 1,26).“ (bod 3) Těmto zločinům proti přirozenosti kamerunští biskupové zakazují žehnat, a to ve shodě s Písmem a Tradicí. To, co proti Písmu a Tradici Bergoglio prosazuje, je do nebe volající výsměch z Kristova učení i z katolické církve.
Citace Bergoglia: „Bůh žehná každému... Ale pak musí lidé vstoupit do rozhovoru s Pánovým požehnáním a zjistit, jakou cestu jim Pán nabízí.“
Toto je Bergogliova reakce na žehnání donebevolajícího hříchu. Hřích naopak musí být nazván hříchem, člověk musí konat pokání a s hříchem bojovat. Připomeňme, co říkají kamerunští biskupové k tomu, jakou cestu nabízí náš Pán a náš Bůh. Ta je diametrálně rozdílná od té cesty, kterou nabízí Bergogliův pán, kterému se za asistence čaroděje zasvětil v Kanadě.
Biskupové Kamerunu prohlašují: „Bůh nechce smrti hříšníka, ale jeho obrácení k věčnému životu, vyzýváme proto ty, kteří inklinují k homosexualitě... aby se radikálně obrátili. Zároveň je vyzýváme, aby se odvrátili od své mentality oběti, v níž se rádi považují za ‚oběti‘, za ‚slabé‘ či za utlačované ‚menšiny‘ a aby se obrátili k Bohu v duchu mnohých napomenutí Jeho Slova.“ (bod 9)
Kongregace pro nauku víry v roce 2021 vydala vyhlášení, že církev nemůže žehnat hříchu, tedy sodomii. Jak je možné, že nyní lžipapež František ve Fiducia supplicans žehnání sodomie lstivě nařizuje? Zde už je jasně vidět, že tímto zlomem byla přerušena kontinuita učení katolické víry. Svým motu proprio Ad theologiam promovendam Bergoglio stanoví nová paradigmata a Fiducia supplicans už transformuje katolickou církev na anticírkev New Age, synagogu satanovu.
Tragédie je v tom, že katolíci vlivem hereze papalatrie tvrdí, že musíme akceptovat i největší hereze, které neplatný papež, zjevný heretik, hlásá. To ale protiřečí učení církve, vyjádřenému církevními Otci, učiteli církve i věroučnou bulou Cum ex apostolatus officio. Toto učení stručně vyjádřil sv. Bellarmin slovy: Papež zjevný heretik se sám vyloučil z církve a nemůže být její hlavou. Kdy toto současní katolíci pochopí?
Jediné řešení dnes je, aby biskupové, kteří nesou zodpovědnost za katolickou církev, se zavčasu i se svými diecézemi oddělili od jurisdikce neplatného papeže Františka Bergoglia. Zevnějším znakem ať je, že kněží přestanou v liturgii zmiňovat neplatného papeže. Tento radikální krok jako precedent jsou povinni v dané situaci učinit především biskupové Afriky. Jinak jejich obrana víry, zůstanou-li pod jurisdikcí arcikacíře, bude neúčinná. Arciheretik Bergoglio nemíní respektovat nikoho, ani Boha, ani Kristovy zákony, ale jde dál. Ať tedy jde, ale my s ním nepůjdeme!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři

20. 1. 2024