Zdeněk Jandejsek - Nehorázné marže prodejců. Proč to stát nekontroluje, když na to má nástroje.

Zemědělci dostávají za svou produkci už desítky let stejné peníze, náklady jim ale raketově rostou. Mimo jiné kvůli stále silnějšímu důrazu na „zelené“ ideály. „Pokud by přišli o národní dotace, jak vláda kvůli úsporám plánuje, skončí řada z nich s chovem prasat,“ jak se obává i prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal. Nevyplácí se ani pěstování ovoce a zeleniny.

Podle některých jsou viníky jak výrobci, tak maloobchodní prodej.

Podle jiných výrobci, protože pokud prý nějaký holding zkoupí většinu výrobních firem, tak si pak může si diktovat ceny.

Antimonopolní úřad zkoumal ceny potravin i na jaře. V květnu prý došel k závěru, že u mléčných výrobků, mouky, vajec i kuřecího masa prý měli od výrobců po obchod nejvyšší marže prvovýrobci. Premiér Fiala to svaluje na výrobce, ale podle zjištění nezávislých analytiků to vypadá spíše na nehorázné marže obchodních řetězců.

Agrární komora vydala na sociálních sítích zprávu, že například 110 gramový sýr Jadel, který dodává Mlékárna Polná jednomu nejmenovanému obchodnímu řetězci za 19,20 Kč se následně na pultech prodává za 51,90 Kč. Obchodní přirážka je 170 %. To vypadá na opravdu nemravnou obchodní přirážku zvlášť v této době, kdy mají lidé hlouběji do kapsy.. a je zvláštní že to nikomu asi vůbec nevadí.

Co je tedy opravdovou příčinou vysokých cen potravin?

Není u nás důvodem, že osm maloobchodních společností, tady podle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ovládá 90 procent trhu s potravinami, z toho dvě nejsilnější skupiny přes 50 procent.

Funguje tady „oligopol“ a tam, takže bez konkurence se ceny pro zákazníka nesníží?

Když v minulosti rychle rostly ceny pohonných hmot, nařídilo ministerstvo financí kontroly čerpacích stanic, zda si neúčtují příliš vysoké marže. Jak by se to dalo odhalit v prodeji potravin?

Zákon o cenách hovoří o nepřiměřené marži, ale vůbec ji nekvantifikuje. Takže se sice můžeme bavit o tom, že možná u některých subjektů docházelo k nějakému zneužívání výsadního postavení na trhu, ale vzhledem k tomu, že je to tak vágně formulováno, je otázka, co vlastně v danou chvíli stát může dělat. V 90. letech se říkalo, že všechno vyřeší neviditelná ruka trhu. Ale řešení vždycky není ve prospěch zákazníka. Na druhou stranu jsme viděli i několik případů v Evropě, například v Maďarsku, kde se to snažili extrémně regulovat, a nakonec byli, co se týká inflace, možná i šampiony. Proč je stát v tomto směru úplně bezzubý?

To obchodní řetězce oznámily ministru zemědělství Marku Výbornému (KDU-ČSL) na pondělním jednání. I přes pokles daně z přidané hodnoty (DPH) potraviny od ledna zdraží. Přitom ještě v květnu prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza tvrdil, že obchody ceny potravin o tři procenta, o které klesne DPH, sníží. Co za tím stojí?

Zatímco německé zemědělce jejich stát vydatně podporuje, a mají tak peníze i na ambiciózní zelenou politiku, Česko jde opačným směrem. Zemědělské podniky, které produkují potraviny, dostávají se zvyšující se obhospodařovanou plochou oproti loňsku nižší platby. O kolik přišli větší čeští zemědělci na dotacích na dotacích za poslední rok? Jaké to může mít důsledky? Hrozí, že naše potravinová soběstačnost v budoucnu ještě víc poklesne a že budeme muset většinu potravin dovážet ze zahraničí?

Stát od 01.01.2024 výrazně zvýšil cenu regulované složky elektřiny. Pro domácnosti o 65.7%, pro firmy ještě více, na hladině vysokého napětí je meziroční nárůst regulované složky 105% Pro největší průmyslové odběratele na hladině velmi vysokého napětí pak 190%. Každý normálně uvažující člověk ví, že elektrická energie je potřeba všude. Jak se to projeví v sektoru potravin?

Cena potravin nemá nic společného s vládou, ale pouze a výhradně s Vámi. Nekupujte drahé potraviny a nebudou drahé. Výrobní cena potravin, včetně dovozu je v celé EU stejná. A jestliže řetězec prodává v našem obchodě okurku za 30 Kč a lidé ji kupují, tak proč by ji neprodával? Vláda nemá jediný nástroj, jak přinutit obchodníky, aby neprodávali draze. Jediným regulátorem jsou sami zákazníci. Ona tedy nástroje má, ale ty nakonec stejně zaplatíme my všichni. Nižší DPH, nebo stanovení maximálních cen stojí státní kasu obrovské peníze a stejně nesrovnají rozdíl v cenách. Jak dlouho to ještě budeme trpět?